Červen 2009

2. června 2009 v 22:32 | Šárka
2.6.----------15 KM-----------tachometr od druhého km po kalužích nefungoval, jela jsem večer, bez dětí, přijela jsem akorát se tmnou.
______________________________________________________________________________________

3.6.-----------10 km---------prům 8,2-----max 31,7-----s Davidem, ráno, Je tu krásně čersvto, pěkná viditelnost, super jízda
---------------10 km---------prům 11,2---max 27-----večer, bez dětí
________________________________________________________________________________________

5.6.-----------11 km---------prům...11,2..... max 36,6--------večer, bez dětí
_______________________________________________________________________________________

6.6.-----------42 km----------Výlet s cyklisty, z Chluma u Třeboně, přes Lutovou, Novou řeku a pomník Emmy Destinové, Majdalenu a Chlum. Jeli jsme spolu s croozer-vozíkama , Iveta jela na svým kole a bylo znát, že je zas o rok starší a silnější, tak jí to pěkně jelo.
______________________________________________________________________________________

7.6.------------8 km-------------------

________________________________________________________________________

8.6.------------8 km----------------
_______________________________________________________________________________________

10.6.-----------25 km opět výlet s cyklisty, z Chluma do Texasu, Kouty, na cyklostezku 320, 1010 , Mirochov, Žíteč, Lutovou, po žluté a červené do Chulma.

Zjistila jsem, že psi mají moc rádi takové cestování ve smečce, šli moc pěkně a s chutí, často jsme stáli, dávala jsem jim pít, nebo jsem je pouštěla do rybníka. Psi bezvadně reagovali na lévo-právo, stůj a čekej, mnohokrát jsem dávala povel otáčíme se, myslím že se tihle psi začínají podobat vychováním staré trojce. Ješte tak potlačit loveckou vášen, naučit je spat v noci venku na volno bez uvazů, zkusit s nima jízdu vlakem- možná na to dojde, začíná nás zlobit auto..


Večer když jsem vypustila psy z přepravního přívěsu, strhla se šílená honička, jeden by řekl, že nic za ted den neuběhli. Jsem s nima moc spokojená. Jsem ráda že je mám...

____________________________________________________________________________________

12-13.6.---------60km-----čundr na Lutovou, kde jsem měla sraz s kamarádkou.Počasí nám přálo, byla celkem zima, sice pršelo a tak jsem po 4 té průtrži mračen vyhrabala z lodního pytle i zimní rukavice a zimní boty, a jak přišli vhod. Už jsem si připadala jak paranoik, že sebou v létě vozím palčáky a sněhule

Iveta jela na svým kole, Davida jsem jako vždy vezla. Poprvé jsem jela na těžko, tj že jsem si vezla všechny věci pro sebe a děti na káře. Jela jsem jen na jednu noc. Cestou jsme viděli nádherny lom, něco jako česká Amerika, ale písčítý. Zírala jsem na to jak u vytržení a byla jsem ráda že jsou ještě taková místa na světě. jmenuje se to Cepská pískovna.

V podvečer jsme dorazili na ranč, věděla jsem že ohrádku musela kamaradka sundat, tak jsem ty díly k sobě svázala gumicukem, a vypadalo to že to drží, pokud se na ni nikdo křivě nepodívá. Sice psy na druhé staně lákal kůň, ale dali si říct.

Ivetka se rozhodla spát ve stanu s Petrou O, a jejímí dvěma dětmi, takže jsem měla ve stanu pouze 7 psů, sebe a Davida a celkem to šlo, místa bylo dost, psi byli urahaní, po tech 40 kma spali a do rána. Ráno jsem je vypustila zas do ohrádky.

Po snídani jsme se s Petrou ajejíma dštma- 3 a5 let vydali směr domů. Petra vezla malou v dítěvozu za kolem a Vitka za sebou táhla na navíjecím vodítku na kole. Proto jsem jí vzala nějakou bagáž, vypadali jsme jak kočovníci.

jen tak mezi řečí jsem Petru upozornila, že mě manžel oznamoval, atˇnavštívím Frantu Chlaně, jelikož mi z pláště kouká plátno. Věděla jsem, co se stane, až ta duše vyleze úplně, ale nějak jsem nevěřila, že by se mi to mohla stát.

Když to Petra viděla, zhrozila se a prdla na to naplast na kolo, vydžela tam asi 15 km. pak to vypadalo, že to bude dobrý, že na tom dojedu, ale jak jsme stáli na vaření oběda, tak se pneumatika rozmyslela jinak a duši pustila ven.

A to byl konec mýho putování, pouhých 20 kilásků od domu a volala jsem Jirkovi aby pro mě přijel, že se mi ,,to, stalo.

Petra pokračovala se svýma dětma a Ivetkou domů, cestou potkali v Petříkově dětský den a asi hodinu po nás dorazili domů.

----------------------------------------------------------------------------------------------------------


Na těchto výpravách mívám pocit, že jsem jedna z nich, i když stojím na káře, netáhnu a vydávám povely, třeba typu--žádná voda-- to aby nešli do potoka v lajnách, ale počkali, až je pustím, nebo --jen voda, nic jinýho------amatérský povel k vykoupání se a nekoukání po okolí, co by se dalo ulovit.

----------------------------------------------------------------------------------------------------------


vybavení- přestala jsem vozit stakout a používám ty lankový voditka,
--------------------------misky a voda- látkové a 2,5 l kanystřík, na jedno pití stačí. potom dplím z potoka, kde psi zrovna pijou.
--------------------------tlapičky, kontrolovala jsem je psům často, jeli jsme dots po asfaltě, ale v pohodě, maj je krásný, tvrdý polštářky, skoro začínám mít kaciřský dojem, že jím ten tvrdší povrch ty tlapky jakoby vypracuje do pevna, ale proč by jiným psům působil opak? Nevím..
__________________________________________________________________________________________
14.6.-----------nic, odpočinek, Rano jsme s Petrou a dětmi jeli dolů do města, když psi viděli že jedeme bez nich spustili děsný řev, skoro jako by neměli za sebou tolik km v teple.
Moc mě to potěšilo...
_____________________________________________________________________________

15.6.--------14 km------na Lhoťák vykoupat psy a sebe
_____________________________________________________________________________

16.6.--------14 km Nežetice, Bílý les, Rankov
______________________________________________________________________________

17.6.--------14km------vyprovodila jsem Petru O. s dětma na vlak a pomohla jsem ji nacpat do vlaku dvě kola, dítevoz a dvě děti. Petra jela takto až do Jirkova
_____________________________________________________________________________

19.6.--------------------------pěšky 6 km
______________________________________________________________________________

21.6.--------------------------pěšky 27km, s Alenkou a Vojtou Soudkovými, po Novohradkých horách. Byla jsem úplně zničená, bolely mě kolena, záda a celej člověk, jak jsem se snažila s nima držet krok. Zjistila jsem, Alena je ještě větší šlapálista než Vojta, hrůza. Jsem moc ráda, že jsem se k nim mohla na poslední chvíli přidat, mám cennou zkušenost, že na delším treku musím udržovat svoje tempo. Jinak daleko nedojdu


http://petsoudku.rajce.idnes.cz/2009-06-21_Novohradky_Pohorska_ves_-_Stribrne_hute_-_Myslivna_-_Baronuv_most/


fotky od Vojty
___________________________________________________________________________
25.6.---------------------pěšky 7 km, nejdřív jsem šla dopoledne jen s Davidem. Napadlo mě sice, že vzít psy co tři dni leželi k pěšímu Davidovi nebude dobrý nápad, ale pak jsem to zamítla, co by se MNĚ mohlo stát, ne?
Vyšli jsme co noha nohu mine a po pár metrech, když jsem otočená čekala na Davida, jsem si nevšimla že v trávě sedí kočka. Psi tak měli dostatek času podlehnout lovecké váši a protože tři dni pršelo a na cestě bylo dost bahýnka, sprostě mě ti čoklové podrazili nohy a normálně mě odtáhli mokrou trávou asi 25 m smykem. Směrem co zdrhla kočka. Zastavili až na štěrku, kde už jsem se vzpamatovala a zařvala na ně stůj.

David to celé komentoval slovy ,,Haf tyty? haf aua? '' No, krapet víc tyty. Byla jsem celá mokrá, ale bylo mi jasný, že musim okolo toho místa kde byla ta kočka jít ihned znova, aby jsem psům ukázala, jak to mělo být správně a tak jsme nakonec obešli naše pidikolečko a já jsem si aspon vyzkousela, jak se chodí v mokrých kalhotech.

Zbytek vycházky šli psi pěkně u nohy, bylo vidět, že se styděj.

Potom jsme šli ještě odpoledne s Janou a Ivetkou, Janě jsem to vyprávěla, a večer koukám, že mám na noze velikanskou modřinu a maličko silničního lišeje.

Jestli se mi povede podobným stylem odstartovat Hanáckou štreku, možná mě odchytí na začátku a nikam nepustěj.

Jednou jsem četla povídání chovatele vlčice Lupíny a ten říkal......,,Každou chvíli se může něco stát'' a já k tomu dodávám AMEN.

____________________________________________________________________________

26.6---------4 km--------,,počkala'' jsem si na jednu z přeháněk, byla jsem mokrá na kost během minuty.
____________________________________________________________________________

27.6:--------------------------pěšky 8 km, s dětma, ani se mi nechtělo, v takovým mokru, ale vytáhla mě Jana, David jel na své tříkolce a Ivetka na koloběžce, nejvíce se dětěm libily sjezdy s kopce.
________________________________________________________________________________
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Katka K. Katka K. | 18. června 2009 v 21:48 | Reagovat

Ahoj Sari, pekny vypraveni :), hezky se to cte. Katka

2 eva eva | 22. června 2009 v 21:20 | Reagovat

No konečně nějaký fotky,mají holky pěkný kožichy,jakoby ani na léto nepustily chlup.Je to obdivuhodný,vidět takovou huskouní smečku chodit navolno:-))a taky moc krásný.Myslím,že ti může kde kdo závidět a hlavně haskouní holky si uměly vybrat paničku :-)),mají s tebou krásnej život, ale ty s nima taky.Tak jen tak dál.Ale nechat je v noci spát navolno,to bych už neriskovala....  :))Mějte se moc hezky!

3 Eliška Eliška | E-mail | 23. června 2009 v 11:44 | Reagovat

Ahoj Šárko, prohlídla jsem fotky a nakoukla narychlo nějaký to psaní. Teď momentálně musím jít dělat jiné věci, ale sem se ještě určitě kouknu. Ty jsi tedy aktivní :-)a ještě to stíháš zapisovat...dobrý. Přeji Boží ochranu na všech vašich cestách.

4 Michalka Michalka | E-mail | Web | 21. prosince 2011 v 14:16 | Reagovat

Tady je to velmi zajímavé

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama