Psí ponyexpress

24. srpna 2009 v 11:05 | Šárka
22.8: 2009 jsme se účastnili dog-expressu.

Akce to byla spíše komorní, sešli jsme se v sobotu ráno ve Studánkách u Vyššího Brodu, v tom samém počtu co minulý rok.

Bylo to: Sára Polankých s Lukášem, Mirek Kremlička coby šerif a Kovboj s Petrou Proch. Ti jeli kazdý se svými psy, takže 4 spřežení.
Za drobného deště jsme vyjeli autama se psama a kárama směr Lipno. Minulý rok tam moje škodovka řekla, že jeden kopec je moc dokopce a museli mě tlačit. Proto si káru se psama zapřahnul za sebe Kovboj. Když viděl, jaký mám obavy, aby kára moc naházela, nabídl mi abych jela v autě s ním. Myslím že toho hned za první dírou litoval.

Po cestě autem jsme se vyhýbali jinému autu a jak jsme sjeli s krajnice, ozvala se děsná rána a zlověstné syčení. Zastavili jsme a koukali, co se děje Syčení ustalo, ale ráfek nesl stopy setkání s něčím tvrdým. Kremličků autu se stalo to samé.
Tak vzali hoši kladivo a ráfek zabušili do původní polohy a jelo se dál, naštěstí duše neušla uplně, jen si trochu ufoukla. Nechápu to, ale bylo to stejné u obou aut. Jen naše uzounká škodovka, kterou řídil Jirka , se vešla při mijení na silnici.

Dojeli jsme do Loučovic, kde jsem měla začátek mojí etapy, 4 km dokopce. Sára s Lukášem si tam přivázali špagátkem chladič k autu, aby jim neupadl, ponechali nám zde nárazník a vyjeli dál. My jsme sklopili čtyrkolku, zapřahli psy a čekali až Sára se spřežením přijede.

Za nějaký čas opradvu přijela, předala nám balíček s poštou, pohledama s Ponyexpessu.

Protože jsem jela kus po hlavní silnici, pomohla mi Petra s Kovbojem tím, že zastavili na těch 100 metrů provoz, pak už jsem zapadla do lesa a začalo se stoupat.

Po 4 km jsem předala poštu Petře a ona jela dál. Ivetka si se čtyrkolky přesedla do auta ke Kremičkům a já jsem s Davidem jela s odstupem za Petrou. Dojela jsem na další místo předávky, kde poštu předávala Petra Kovbojovi. Tem mi pak ujel, prece jen už byli psi trochu ušlí.

Mezitím se zatahlo a začalo pršet. Davida jsem zaigelitovala a bylo to v pohodě. Bylo to už jen dva km do Studánek.

Kousek před Studánkama jsem potkala Mirka jel mi naproti, prý odebrat Davida, aby nezmokl. Nebylo to třeba, máme vymyšlený systém pláštěněk a igelitů.

Jediný, kdo byl úplně mokrej byla Iveta a to jela za deště autem, vůbec mokrá být nemusela.

Převléknout Ivetu, sebe a hup do sebe s grogem, dost se ochladilo. Tak jsem si dala ještě jeden a hned jsem měla slušnou opici.

Potom následovaly ukázky westernové dovednosti, bylo to moc pěkné a uplně jsem koukala, co Kovboj se svým koněm-Whisky jsméno jeho- dokáže. Kůn si na povel lehal, nechal si manipulovat s kopyty, naprostej pohodář. Okolo padaly rány bičem, střelba a kůn ani brvou nehnul. Říkala jsem si, jak může vědět, že ho ten kůn nekopne, neuteče, když ho nedrží a došlo mi, že přesně takovýhle otázky mají asi jiní lidé, když vidí, jak vozím děti na káře. Ten pocit souznění, týmové práce se nedá vysvětlit, to se musí prožít.

To samá důvěra byla mezi Kovbojem a tím koněm. Dokonce kůn projel několikrát přes hořící slámu.

Potom jsem svezla pár dětí v káře se psama, jelikož jsem musela jet těsně okolo králíků v phrádce, dělala mi Ivetka vodiče.

Večer přijeli muzikanti,byla dobrá zábava, hráli a zpívali moc pěkně a po půlnoci jsem se odebrala do stanu spát.

Ráno o půl osmé vyžíděl Kovboj s koněm směr Lipno s poštou zpět.

Druhý den jsme ráno ještě chvíli poseděli a pak jsme se vydali podívat se na Lipno a v podvečer jsme byli doma.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Katka K. Katka K. | 25. srpna 2009 v 22:01 | Reagovat

Hezky :), skoda, ze je to tak daleko. Nasi psi by z te kralikarny udelali kulnicku na drivi...

2 Páťa Páťa | E-mail | Web | 19. prosince 2011 v 14:23 | Reagovat

Moc dobrý. Těším se na další

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama