Stezkou vlka 2009 dopsáno komplet 3.9. 22.15hod

1. září 2009 v 9:39 | Šárka
Přihlásila jsem se na stezku vlka, pořadatel Láda Páral se asi řídil staročeským-na množství nehledte a nepřátel se nelekejte!

Cesta autem opět v pohodě, až na to, že jsem dlouho nepotkala pumpu se speciálem a hladové oko upozorňovalo, že není radno si zahrávat.
Místo základního kempu jsem taky našla v pohodě, hotel Otakar měl dotatek cedulí.

Přišel večer, mitingu čas, kde jsme si vyslechli historku o počátku dogtrekingu, jak šlo pár chlápků 126 km v limitu 50 hodin, jeden z nich, nějaký farář, si pořád nechtěl odpočinout, že jakmile si sedne, tak usne a Monte ho předejde. Ten prý odpadl na 80 km.
No a nakonec ten farář došel do cíle, řekl: ,,K tomu mi dopomáhal Bůh'' svalil se a usnul.

Dostali jsme mapy, pěkné, čitelné a podrobné a itinerář, chvíli jsme pokecali a byla půlnoc.

Ráno byly volné starty, od 8-9 hod. Vyrážela jsem mezi prvními a proto mě přecházely davy trekařů. Chvíli jsme šli po silnici a potom jsme uhnuli dokopce. Tam mě předběhla Petra s Barym. Šli jsme po pěkné pěšince a Petra se na mě otočila s tím, ukaž , jak teda zvládneš tohle úzké místo. Ukázat jsem jí to nemohla, protože žádné úzké místo jsem neviděla.

Vyfuněli jsme na kopec, začalo být horko. Krajina byla moc pěkná, členitá.
Na 13 km byla první hospoda, kde byl připravený lavor s vodou pro psy. Super.
Jdem dál, davy rychlých trekařů trochu řídnou, ale semtam mě ještě někdo předejde, ale vždy stíháme chvíli povídat.
A už je tu K1, u mostu u řeky Svratky. Sundavám poprvé za den psům kapsy, napájím poprvé z misek, jinak byly po cestě super brůdečky a potůčky a jdu se vykoupat do řeky. Neřeším, že nemám plavky, že je poblíž most a že jsem ve vesnici. Vidím chladivou vodu a nic jiného nevnímám, nořím se chladivé vody, i s hlavou a je mi báječně. Rychle obléct a hop do sebe chleba se sádlem a cibulí, co rozdává kontrola. O báječné koupeli se chlubím Ivě a ona svedená mým nemravným přistupem k treku se jde taky svlažit.

Měním fusky a stoupáme do kopce, míjím odbočky na zříceniny, horko graduje, je po poledni. S vysušeným mozkem se doplahočíme do Štěpánova nad Svratkou.25 km Hospoda. Stín pro psy. Padáme do stínu, nejsme tu sami. Víte jak se pozná trekař v hospodě? No přece že chodí bos, větrá!

Po občerstvení pokračujem. Máme to na bivak ještě 20 km. Přemlouváme se vzájemně, že je to už jenom kousek. Krajina všude krásná. Značení zatím dobré. Štrůdl lidí se roztahuje, lépe řečeno, opět mi všichni utíkají. Zatím je ale občas vidím. V jednom místě začíná být cesta hodně zarostlá, skoro nepoužívaná, jen dolů vede ještě zarostlejší. Proti nám se vrací plno trekařů, mezi nima i Alena se 4 pinčema a její přitel-asi-Pavel.Ukazuje nám kam dál, dolů. Pouštím rychlíky s jedním psem před sebe, chvilí je i zácpa a je slyšet nějaký halas, skoro jaky by měl někdo problémy s tratí. Uvidíme. Stezka vede hodně skopce, je blátivá, dost mi ujíždí nohy, psi jdou za mnou ale i tak se narazím do kluka přede mnou. Ale jinak pohoda. Přeskočila jsem potůček a hop nahoru. Pavel na mě volá, jestli nepotřebuju pomoct. Cením si toho, ale divím se, to si myslí, že kdybych nebyla takový jednoduchý terén schopná zvdálnout sama, jak bych se mohla vůbec vydat na trek? Nemůžu se spoléhat, že za každým schůdečkem bude pomocná ruka.

Jdem dál, až přijdeme opět k řece. Mám hroznou chut´ se vykoupat, ale vím, že teď půjdem chvíli po silnici a nechci opustit hlavní peleton. Konečně jsme ze silnice pryč, mapa slibovala ještě řeku, trochu se šlo houštím, blátíčkem a už je tu řeka. Stavím, předchází mě Soudků a ještě jedna holka a i oni uvažují o koupeli, ale nakonec jdou dál. Osaměla jsem a šup do vody. Zmučené tělo pookřává. Když už jsem oblečená, přichází smečka pinčů. Jdou se taky koupat a já vyrážím. A ejhle! Co to vidím! Soudkovi, a o kus dál ještě jednu, v různém stádiu okoupanosti. Hlásím, že za nima se taky koupou, že mají čas.
Pěšinka se mezitím zúžila a naklopila, psi jsou na mnou a jak se tam poskládají nevím, nedívám se dozadu. Jdem na mostek na K2. 32 km.

Jdeme okolo starého koupaliště a vidíme K2. Usedám na pořadatelskou židli a rozplétám vodítka. Je deset minut před šestou. Ještě 13 km. Při mojí rychlosti 3 km v hodině je verdikt jasný, čeká mě chůze za tmy. Ale nezoufám, podle kontrolního papíru je ještě plno lidí za mnou. Jdem do Chlébského údolí, kde mě předešli Soudkovic a později při lepení puchýřů i Alena s Pavlem a pinčema. Údolí končí a začíná lesní cesta,která vede do vesnice. Ještě 4 km. Je okolo osmé, ochladilo se, jde se líp, ale začíná se stmívat. Nejdřív jen v lese, ale pak už všude.

Rosvěcuji již nasazenou ,,bokovku'' a koukám po značkách. Celkem to jde, značení je časté, pro jistotu čučím do mapy. Po čase slyším v lese hvízdání,že by úchyl? Blbost, ten by nehvízdal. Za chvíli vidím v lese světlo, typické čelovkové. Pro odlehčení sitauace se dotyčného ptám, jestli není úchyl, že se úchylů děsně bojím. Dostávaá se mi ujištění že ne, je to Pavel od pinčí smečky a ztratil Alenu, že by přece tu nějaký úchyl chodil?? Ale ne, Alena se jen normálně ztratila, zdálky je slyšet pinčů štěkot. Jdeme tmou spolu, cesta se svažuje dost s kopce, pod nohama klacky, jednu chvíli sebou bolestivě seknu, to že vedu za sebou šest psů v tom nemá žádnou roli, dost jsem si odřela ruku a nohu.

Končeně vidíme před sebou světla domů. Hluboké u Kunštátu. Opojeni tím, že jsme ve vesnici, kde se bude poblíž bivakovat, se ztrácíme a bloudíme, už ve třech lidech po vesnici, Pavel zabušil na okýnko, kde bylo světlo, ale nikdo -radši -nevylezl aby nám poradil.

Míjíme i auta, hledající bivak, pak nás potkal Láďa Páral a navedl nás správně. Konečně jsme dorazili na bivak, bylo 21.00 hod.

Na bivaku nejdřív postavit stan, nakrmit, napojit, a uložit holčičky ke spánku ve stanu. Potom jsem si došla na guláš a limču, celkem dobrý a potom jsem si půjčila kýbl a natočila jsem si do něj plno vody a pod rouškou tmy jsem se celá umyla. Zlatý hřeb večera.

Mezitím hrála kapela, moc pěkně, dokonce se snažili abychom tancovali, ale toho jsem opravdu nebyla schopná a po 23.00 jsem zalezla do stanu ke psům. Musím přiznat, že mi bylo ve stanu horko a ležela jsem jen na spacáku. Vydapá to, že na léto budu vozit asi lehčí spacák. Za zvuku kapely, co mi hrála do ke spánku jsem usnula.

Ráno mě vzbudil budík v mobilu v 5.30, než ten cirkus zbalím trvá 40 minut, ještě se najíst, dojít si na wc a uvést se do provozu a přesně za pět minut sedm jsem byla hotová vyrazit. Startovala jsem jako první a pár za set metrů se rozpršelo.

Přede mnou se vine štrůdl trekařů, všichni jdou rychleji než já. Jak to dělají, nevím.Déštˇ houstne, jdeme po modré, ale značka tu už dlouho nebyla. Protože mě předchází další, domnívám se, že jdu správně. Omyl, najednou cesta udělá točnu a konec. Vracíme se zpět, konzultujeme trasu s mapou, nějací běžci, mající GPS se stáčí vpravo, do děsného svahu. Zbytek pokračujeme zpět po cestě. Za chvíli vidíme odbočku vpravo, krerá má správný směr, scházíme dolů, ještě chvíli se motáme a pak nalézáme značku. Déštˇ se jen leje, mám přes batoh a sebe pláštěnku, kalhoty co jsem si koupila v Hudy jsou skvělé, vidím že jsou mokré ale necítím to.

Jsme ve vesnici Touboř.Leje. Klesáme do Kunštátu. Zde stavím v cukrárně, jiní jdou do hospody. Sundavám psům kapsy a uvazuju je na dešti na náměstí k lavičce. Z cukrárny na ně vidím, vypadají smíření s osudem. V cukrárně jsem si sundala boty a ponožky, kupodivu mě prodavačka nevykázala, když chodím bosa. Za chvíli přichází dovnitř jedna promočená trekařka s malamutkou. Dává si zákusek s kávou, její čuba na ní poštěkavá a prodavačce se to nelibí, pry se hosté bojí. Vedle uvázaný haskoun zas svačí obsah igelitové popelnice, nic platno, že ho jeho páníček odsunul dál. Ta trekařka s malamutem se jmenuje Jana Jančíková, s chovatelem mých dvou haskounek jen shoda jmen.

Povídáme, Jana říká že se jí nechce sundavat boty, ale že má asi puchýře. Přesvědčuji jí, at´ si nohy zalepí, tedˇ když jsme v suchu, pri pohledu na déšt´ mi dává za pravdu a lepí a přezouvá ponožky. Domlouváme se, že dál půjdeme spolu, přece jenom ve dvou se to lépe mokne.

Vyšli jsme a jdem okolo jeskyně Blanických rytířů, po chodníku mimo silnici. Jana vypráví o včerejší cestě, jak jejímu synovi odpadl na 25 km malamut, a proto se nechali dovézt na bivak, Jana jde tedy jen na počet km, ale vůbec jí to nevadí, jen má starost o tlapičky malamutky, občas si prý ulevuje, já jsem si nevšimla, že by pajdala. Při vyrávění našich životních osudů jdem a jdem, Jana spočítala naší rychlost na 3 km v hodině. Procházíme malýma vesničkama, jsme na K3, kde je pár odpadlíků, spíš něž na nohy, se jim nelíbí jít v dešti a mají krátkosrsté psy, kterým je zima. Při pohledu na ně do sebe nalačno kopu pár štamprlí rumu , přezouvám boty , suché ponožky-mám na 10 km jedny a rozjařená opouštím s Janou K3.

Po dešti jsou úseky cest dost bahnité, šmatláme a kloužem o sto šest, ale stále se suneme kupředu. Jsme ve vesnici Křetín, Neměli jsme v plánu se zde stavovat v hospodě, ale když vidíme tu krytou terásku a v ní asi 5 ,,našich,, zacházíme tam. Sundavám kapsy, psi popdali a leží. Jsou v suchu a já se zouvám a větrám a dolepuji si zbytky prstů. Objednali jsme si jídlo, na mou topinku vrchní zapoměl, tak to trvalo dýl.

Když jsme se konečně zvedli, čeká nás výstup do Ústupu. Ano, tak se ta vesnice jmenuje.Cestou potkáváme odpočívající Báry a ve vesnici nás nějaká individua zvou na pivo, hranolky a limo, ale my nejdem, jednak jsme tedˇ byli dole v hospodě, jednak se nám ten chlápek moc nezamlouvá. Aby nepřišel zkrátka, říkame me, že u ohrady s lamama jsou dvě holky, mnohem mladší a hezčí. Později jsme se od Báry dozvěděli, že se u toho chlápka fakt stavily a že byl neškodný, měl něco jako hospodu a chtěl se pochlubit před známýma.

Do Olešnice je to už jenom kousek, utvrzujeme se vzájemně, že v Olešnici hospodu vynecháme. Jenže když jsme tam přišli, zrovna nesli okolo zmrzlinový pohár a naše přesvědčení se rozplynulo. Nebyli jsme tu ale tak moc dlouho,čeká nás ještě 16 km a je plno hodin. Před náma jde asi 6 lidí, jdou dost svižně a utíkají nám. Jana drží tempo se mnou. Za vesnicí Veselka je pohnojené pole a moji psi chtějí pořád něco čuchat, táhnu je za sebou a začínám se na ně zlobit. Naštěstí pole zkončilo a zas byla pohoda, dokonce jsme předešli skupinu odpočívajících. Začíná se smtívat, ženem co to jde, no ono už to moc nejde. Pěšina je místy úzká, ale schůdná a psi hodní. A už je tu vesnice Dolní Lhota.

Setmělo se. A co se dělo po setmění je nezveřejnitelné, s počem psů to nemá nic společného a za dlouhé dvě a půl hodiny pochodu ve tmě tmoucí jsme rozjařeni došli do základního kempu.

Celý trek se mi moc líbil, s Janou jsme si užili i spoustu legrace. Děkuji jí, že se mnou vdržela moje šneččí tempo.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Katka K. Katka K. | 1. září 2009 v 16:12 | Reagovat

Tak Sari, honem pis, at vim, jetslis to dosla!!!:)

2 zdena zdena | 3. září 2009 v 7:12 | Reagovat

Moc dobře se to čte, tak honem pokračování. Jsi fakt dobrá!

3 zdena zdena | 3. září 2009 v 17:46 | Reagovat

Tak honem, jak to bylo dál?
Myslím, že bys svoje reportáže měla posílat do psích časopisů. Opravdu se to čte jedním dechem. Měla bys tak vyřešený problém z prací, platí se za to docela slušně!

4 PetraD. PetraD. | 3. září 2009 v 22:37 | Reagovat

Sarko, skvele cteni a srdecna gratulace k dokonceni celeho dogtreku. Navidenou ve Skryjich :)

5 Katka K. Katka K. | 4. září 2009 v 13:31 | Reagovat

Sarko, taky moc velka gratulace, koukam,ze Te ty dogtreky chytly :). Tak doufam, ze nam nejake vypraveni posles do konce zari do casopisu :)!

6 eva eva | 6. září 2009 v 10:04 | Reagovat

Máš můj obdiv a gratuluju :-)
Holky maj prima paničku,za chvíli s tebou bude chodit i Ivetka a ta ti určo tak 1-2 holky sebere,tak už tě budou tahat jenom 4 :-)

7 Jastra Jastra | 22. září 2009 v 20:25 | Reagovat

Šári, to zakončení jsi pojala trochu neš´tastně!Dá se vysvětlit různě. Vzpomeń na doby, kdy jsme jezdily po závodech spolu,Ty ještě bez dětí, chlapům jsme nevěnovaly až tak moc pozornost,tak to tam dopiš...lepší být za alkoholičku než le..u,ne?

8 Charli Charli | E-mail | Web | 15. listopadu 2011 v 16:35 | Reagovat

Pěkný....

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama