listopad 2009

2. listopadu 2009 v 13:15 | Šárka
celkem 376km

2.11.---------35 km---------Petříkovské rybníky
________________________________________________________________________________

5.11.---------10km--------------------------
_________________________________________________________________________

6.11.------------------------4 km pěšky
________________________________________________________________________

7.11.--------------------------3 km pěšky
________________________________________________________________________

8-9.------------12 km Votické závody. Tyto závody jsem pojala netradičně. Nejela jsem závodit, ale byla to Ivetky premiéra coby závodnice na kole. Ivetka jela s Dašenou. Moc se těšila, já jsem jí připravovala na to, že budeme úplně poslední, atˇ není smutná. Nebyla.

Měla jsem dohodnuto, že budeme startovat s Ivetkou ve stejný čas. Taky že jo, vyrazily jsme spolu, po měkké louce. Začali nás okmžitě předjíždět , tak jsme se snažily uhnout. Koukala jsem, jak plno lidí mělo potíže na loukách, aby vysvětlili psům, kam zahnout. My ne, za to jsme se šinuly pomalu vpřed. Přišly první Ivetí pády. Ale jinak pohoda. Předjíždějí nás peřinky a běžci. Pak se spojil MID a SPRINT a za chvíli následoval sjezd po louce k trati. Iveta mi ujela, řvala jsem na ní pomalu, zbyečně a když jí předjíždělo nějaké spřežení, sekla sebou. Než jsem dojela k ní, už se sebrala a zjistila že jí spadnul řetěz. Tak jsem ho nasadila a hurá do cíle.

Obstaraly jsme psy a šly jsme do hospody. Iveta řekla že si bude hrát venku, byly tam už nějaké další děti. Já jsem šla dovnitř a když jsem se chystala napít grogu, přišla Iveta s řevem, obličej od krve. Že upadla na houpačku. Viděla to Katka Kuraků a coby mudr. se chopila akce. Poslala mě pro auto a lekárničku, že to bude chtít zašít v nemocnici. Iveta bulela, že do špitálu nechce, ale co nadělá, jely jsme. Zavolala jsem to Kronusům, Jana mi z pozice sálové sestry ,,domluvila protekci,,---to aby o nás věděli, že jedem. Nemocnice byla až v Benešově.

V nemonici nás hned vzali, začali ošetřovat, čistit a zašívat. Ivet byla moc statečná a mě se z toho všeho začalo dělat zle. Vydrž, říkala jsem si, když sebou nesekneš, dáš si pak v hospodě pár becherovek. Šití bylo došito, ještě rentgen a hurá zpátky ke psům.

Dohodly jsme se, že se Iveta rozhodne ráno, jestli pojede závod nebo ne. Chtěla jet. Startovaly jsme jako poslední. Tentokrát jsme jely bez zastávky a pádu až do sjezdové louky na závěr trati. Tam sebou Iveta opět sekla, hned hlásila, ale do brady jsem se nebouchla! Jenže si při pádu pochroumala brzdy a Dašena jí dost táhla a čekal nás ještě kus sjezdu po hladkých kamenech. Vzala jsem si tedy Dašenu za obojek na vodítko a stojíc na brzdě jsme se sesouvaly skopce dolů.

V tom se zezadu přihnala Hrobnice a zoufale na nás volala, abychom sebou trochu hodily, že to neubrzdí. Vyjely jsme na louku, ale to už předáci Hrobnice byli zamotaní do Dašeny. Odstavila jsem svoje psy a utíkala řešit Ivetu. Dašenu jsem vypustila, navíjecí vodítko se Ivetě navinulo, Dašík se uklidil někam stranou a Hrobníci profrčeli.

Za pár set metrů jsme dojeli do cíle, s průměrem 9,4 km v hod. Já jsem jela na svojí káře, dokonce jsem nesudala ani bedýnku na Davida. Dojely jsme uklidit psy, zbalit stan a podobně, a po vyhlášení jsme jely domů.

Za pohodové závody a Ivetky premiéru moc a moc děkujeme pořadatelům!!
_________________________________________________________________________

10.11.-------------------------------------3 km pěšky
________________________________________________________________________

11.11---------10 km-------------------------Hrůza jízda, psi odpočatí, stmívající se les, srny a všelijaká lesní havětˇ. Naše tempo( bez dětí) bylo tak vražedné, že jsme v polovině sklepali Štěně. Chodila jsem se pak koukat před branku, zdali už přišlo a nepřišlo. Oranžová čtyřkolka myslivce z Borovan u lesa nebyla ani jiné auto-myslivci pěšky nechodí,znám jejich auta.Štěně nepřišlo ani ráno. Z práce jsem volala do útulku. Nic. Jirku jsem zaúkolovala, aby se jel povídat do vesničky u Šebastiána, jednou tam Štěně šlo. Nebylo tam. Dokonce když přijel Jirka vyjímečně z práce dřív než já, Štěně stále nebylo. Teprve těsně před tím, než jsem přijela na motorce domů, už z dálky jsem poznala siluetu Štěněte, jak stojí v zahradě. Tedˇ 12.10 20.30 hod spí Štěně doma.
__________________________________________________________________________

15.11.-------16 km--------------
___________________________________________________________________________

16.11--------11km------------konečně jsem se zmohla na zakoupení svítilny. Mám 6 voltovou. Ještě musím dořešit uchycení, dnes jsem jela celou dobu za tmy. Konečně nejsem limitovavá tím, že se mi setmí. Těším se, že zas začnu jezdit pravidelně aspon tech deset kiláčků
_____________________________________________________________________________

17.11.------11km----------testuji nové světlo, celkem to jde. S čím bude asi problém, jsou myslivci. Dotedˇ jsme se v lese pěkně vystřídali, já dopoledne nebo přes den a tedˇ jak jsem v tom procesu , dohlídnout na úkoly Ivetky atd, tak nestíhám dříve než za tmy. Snažím se vyhýbat posedům, ale oni jsou právě u cest. Zatím jsem jela dvakrát za tmy a pokaždé stálo to samé auto v lese, vždy jinde, ale myslim že o mě ví. Štěně sebou už neberu, na Pesíčka dávám v myslivecké zoně pozor.
________________________________________________________________________________

18.11.---------------------------------------------------pěšky 5 km
______________________________________________________________________________

19.11.------14----------------------------- km doba jízdy 1,5 hod, celé za tmy.
____________________________________________________________________________

20.11.---------------------------------------------------pěšky 4 km
____________________________________________________________________________

21.11.---------------------------------------------------pěšky 15 km, od Vrábče, K Cábům, U rybáka, Dívčí kámen Holubov a Vrábče. Moc vydařený výlet, konečně jsem se dostala do kraje staré trojky( mých předchozích haskounek). Vltava. Úchvatná krajina. Vzpomínala jsem na časy dávno minulé, jak jsme jezdili se psy vlakem, jak psi chodili bez vodítka u nohy, no prostě jsem se ocitla o 15 let zpět. Udělali jsme si s dětma ohen, opekli buřty, a protože na hradě nebyly kozy ani ovce, šli jsme se podívat na hrad. To už jsem mírně zneklidněla, protože nás čekalo ještě 7 km a byly tři odpoledne a cestou kterou jsme měli jít jsem šla naposled před těmi 15 lety. Nakonec jsme došli za světla, vycházeli jsme v 11.00 a po 16.00 jsme byli zpět
_____________________________________________________________________________

22.11------10km--------------------------------------pěšky 2 km----------
____________________________________________________________________________

23.11.-----12km--------------------------------Už nějak blbnu. V noci jsem slyšela tichounké vytí. Šla jsem se podívat k výběhu, nic. Ráno jsem požádala Jirku aby mi otevřel vrata, že budu vyjíždět s dětma do školy a školky. Když jsem došla k autu já, krve by se ve mě nedořezal, před otevřenými vraty v zahradě sedí Lidunka a zbožně se kouká ven. Ty vrata byly otevřený asi dvacet minut. Ach jo, nemají to ti moji haskouni se mnou lehký.Musím vždy když zavírám psy do výběhu je spočítat!!
____________________________________________________________________________

24.11.-------------------------------------------------pěšky 4 km-------------
____________________________________________________________________________

25.11.------11 km---------------------------
____________________________________________________________________________

26.11.------11 km--------------------------
____________________________________________________________________________

27.11.--------------------------------------------------pěšky 4 km---------------
_________________________________________________________________________

28.11.------16 km----------------
________________________________________________________________________

celkem 179 km za měsíc
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Jastra Jastra | 12. listopadu 2009 v 16:16 | Reagovat

Někdo si myslí,že když se stal "pracujícím lidem",přestane nás zásobovat zábavnými historkami? (ze života devatenáctileté-nikoliv věkem ale dobou působení-musherky).Tak zasedni a piš! Co takhle Votice?

2 eva eva | 12. listopadu 2009 v 16:54 | Reagovat

jj, jasně ,pauza véééliká a ve Voticích to  bylo určo zajímavé.Taky čékáme na SHK článeček od Ivetky.:))

3 vencaN vencaN | 12. listopadu 2009 v 18:12 | Reagovat

tak zase nechápu :)) jezdíš 10 - 30 km
a přihlásíš se a jedeš ve Votici SPRINT
5 km a nevymlouvej se na holku :))

4 Šárka Šárka | 12. listopadu 2009 v 20:50 | Reagovat

Venco, nesnaž se to pochopit.Kdybych měla třeba zítra volno hodím si nějakou třicitku, a pak zas jak budu stíhat z práce tak jen desitku. Myslím žes to vystihl přesně--systematičné nesystematično. Nemám psy jen na závody. Jsem spíš občas závodící turista

5 Zdena Zdena | 23. listopadu 2009 v 7:47 | Reagovat

Jak to, že jsi nebla nu Kubovce????

6 Šárka Šárka | 26. listopadu 2009 v 21:55 | Reagovat

Odhlásila jsem se, radši jsme šli v sobotu s dětma a psama na výlet a jak tak koukám, není čeho litovat, i když nám afsalt nevadí, bylo by mi líto těch ostatních.

7 Nita Nita | E-mail | Web | 16. listopadu 2011 v 9:26 | Reagovat

Super, tenhle blog je celkem zajímavej. Jdu ještě něco počíst....

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama