Duben 2010

Krušnohorský dogtrek v Terezíně, den druhý

28. dubna 2010 v 16:41 | Šárka
Dala jsem si budíka na 4.30 hod. Jak nelidské. Ale trvá mi 40 minut než zbalím ten můj cirkus. Spalo se mi pěkně, zima mi nebyla. Jak jsem scházela dolů k Zubrnicím, je čím dál víc větší zima. Tráva je ojíněná, to v lese bylo tepleji.
Míjím nádraží a při pohledu na zarostlou tratˇ se mi vybavuje písnička- Tady čas zapoměl nádraží,kdo by sem taky jel, tady vítr  trávu sel... Nikde nikdo a tak zpívám sobě a psům z plých plic.  Lezu do kopce a za vesnicí potkávám dva kluky s fouskama, ještě bivakující a o kus dál Báru Boudičku vstávající.  Pokračuju na Bukovou horu. Psi táhnou jako vzteklí, musím je trochu brzdit. Nahoře na vrcholu přezouvám ponožky, mažu nohy a měním nohy--to je překlep, ale já to tu nechám- mělo být boty..Taky zapisuju kontrolu

Než se vyhrabu je tu BáraB a informuje mě, kdo kde spí, kdo šel dál. Jdem kus spolu, ale za pár km nechávám Báru at´ jde dál sama, není to moje tempo. Mizí mi ve Verneřicích. Zde je otevřený bufet-masna- s cenami jak před 20 lety. Kafe za 5,-. Nejdřív ve mě ono zařízení nebudí důvěru, ale pak zvítězil hlad a chut´ na kafe. Sedíme s Bárou, když tu přišel Petr s Gerou.  Hlásím že mají kafe a je dobré, baštíme tedy ve třech. Jsem hotová dříve a proto jdu. Doptala jsem se na nádraží a po loukách jsem udržovala směr Lovečkovice.  Bára s Petrem nikde, mají dlouhou pauzu.

Došla jsem do Lovečkovic, hospoda zavřená. Nějací týpci před obchodem mě upozornují, že tady ale všichni chodili už včera. Cítím ,že jestli chci dojít bez puchýřů a bez brufenu, musím zas přezout, namazat nohy a vyměnit fusky. Mezitím mě předcházejí Bára a Petrem.

Za vesnicí je třetí kontrola. Následoval lesnatý úsek, krajina se mění na borovicový les. A už je tu Horní Vysoké. Chvíli se jde po silnici a pak se začíná stoupat krásným vonavým lesem po zelené. Míjím odpočívající Báru s Petrem.
_________________________________________________________________________

Jdu po zelené okolo jakéhosi mauzoela, potkávám v protisměru Báru s Petrem, značka tu prý vede oběma směry. Jdou se podívat na to mauzoelum. Já jsem po chvíli přišla k malému rybníčku. Psi pijou, já si meju nohy, měním ponožky a odpočívám. Ti dva už jsou zase dávno v trapu. Začíná -zatím- nevinné stoupání. O pár km se stoupání mění ve vražedné. Ani můj šestiválec na plný výkon nepomáhá. To je ale kopec!! Jinak ale nádhera.
____________________________________________________________________________

Konečně jsem se dohrabala na vrchol. Koukám okolo sebe, nádherný výhled. Chvíli se vydýchám jdu dál. Jsou tu prý nějaká úzká místa. A opravdu, musím psům umožnit se seřadit za sebe do vláčku. Začíná ještě horší sestup. Místa do stran už je tu dost, najednou si uvědomím, že nemám zapsanou kontrolu. Přichází Petr a potvrzuje, že nahoře byla kontrola- Jdou na mě mdloby při představě, že bych se musela vrátit. Proto po telefonu škemrám u pořadetelů. jestli mi to uznají, popisuju kde jsem, kudyma jsem šla a do toho říká Petr že mě fotí. Uf, to se mi ulevilo, uznali mi to.

Suneme se opatrně a pomaličku z příšerného kopce. Psi jdou sice za patama, ale i tak jim podjíždějí nohy, stejně jako mě. Konečně se cesta narovnala a pak přišel blbý úsek po silnici. Vytahuji si na batoh reflexní vestu. Směr Třebušín. Hospoda.  V jedné sedí Bara s Petrem, není tam místo pro ve stínu a tak jdu do druhé, kde už místo je. Tady je polno midařů a i nějací longaři.

Z vodítek mám absolutně zašmodrchaný uzel. ještě že jsem ssi vzala sebou ty bývalé vodítka s lankama, a tak přednám psy na úvazová( nepřekousatelná) vodítka a jen tak zkouším štestí. jestli by mi ty vodítka nechtěl někdo rozplést. A jo, prý jo. Já si dávám polévku, dobrou, zelnačku, za 15,- radši si dám dva talíře-  Něž jsem to do sebe nasoukala, byla jsem tu sama.

Pokračuju dál po žluté, do další hospody. Tady sedí ti co mi zdrhli v Třebušíně. Už mají skoro dopito , je půl sedmé večer a do cíle nějakých 16 km. Kdybych šla s nima, dojdu ještě dnes. Když už ale sebou mám pyžamo, stan a takových bot, musím to náležitě využít, ne? Taky bych mohla koupit na poslední chvíli nějaký puchýř a to nechci. Stavím tedy v hospodě na kafi a pak popolezu jen asi 3 kiláčky a na Dlouhém hřebeni stavím stan a v půl osmé zalézám se psy do stanu. Dobrou noc, psi..

Krušnohorský dogtrek v Terezíně

26. dubna 2010 v 9:59 | Šárka
Tak máme za sebou další trek.
Původně jsem  ani nezamýšlela se účastnit, jen jsem napsala pořadatelům mail, zda bych mohla jít se 6 psy a když přišla kladná odpovědˇ teprve pak jsem se začala zajímat kde že to vlastně je.
Po zjištění, že se jedná o České Středohoří, jsem začala mít zájem, kdysi jsem byla s kamarádkou na výstavě v Litoměřicích a koukala jsem na okolní kopce a říkala si, jak by bylo skvělé se tu se psy pár dní procházet. Jenže tenkrát jsem neměla ani auto ani řidičák, sice jen 3 + 1 psy a tak jsem toto přání zasunula hluboko do podvědomí..( Ještě mám kdesi v hlavě Oravu..byla jsem tam když mi bylo 16 let..,  letos ne, chtělo by to silnější auto a víc peněz..)

Těsně před trekem to vypadalo,  že nepojedu, protože mi vypadlo hlídání na děti, které končily s neštovicemi a nemohly do školy a školky, ale pomohla mi Jana Str, a na dobu kdy byl Jirka v práci děti pohlídala.

Oproti balení na Otu Pavla, kdy jsem mlela z posledního, jsem ted byla celkem čerstvá, měla jsem na celý čtvrtek a pátek zařízené volno, opravdu jsem měla štastnou ruku při výběru práce.
Měla jsem naplánovanou jízdu přes Říčany a okruh okolo Prahy, někde jsem ale minula odbočku ostatní tranzit a už jsem si to metelila do centra Prahy.  No to by bylo, aby se rodilý pražák v Praze ztratil. Dojela jsem ke stanici metra Želivského, tam jsem se dala trasou co jezdíval autobus č. 126 a až do Vysočan, kde bydlela moje babička jsem jela po paměti. Tam jsem už viděla cedule Teplice a okolo Bulovky jela směr Prosek, kde jsem bydlela do svých 19 let, jela pořád po výpadovce.
Tak trochu ponořená do vzpomínek jsem přejela sjezd z dálnice a tak jsem si to šinula rychlostí 80 km v hod po dálnici.
V pohodě jsem dojela do Terezína, našla kemp Kréta, a začala jsem se zabydlovat.
____________________________________________________________________

Večer jsme si vyslechli povídání o trati, chvíli jsme pak poseděli, zakreslila jsem si do mapy trasu a šla jsem do hajan.
Ráno se startovalo od 8.00 hod volným startem. Jak kdo přišel, tak mohl jít. Já jsem vycházela asi tři minuty po osmé. 

Říká se jaký pán, takový pes, no a u mě to platí taky. Moji psi jsou v zápřahu na dlouhé tratě pomalí, okolo 8 km v hod,nevím že bych znala jiné haskouní šnekospřežení, než to moje. No a já když jdu pěšky, tak jsem taky velice pomalá, 3-4 km v hod v normálním terénu.

Takže mě předcházelo plno lidí, někteří mě dokonce předběhli. Šli jsme mezi golfovým hřištěm a pak celými Litoměřicemi. Potom jsme opustili město a bylo pěkné údolíčko s potůčkem. Úplně zvoucí k zabivakování. Na 8 km trochu moc brzo i na mě.
________________________________________________________________________

Šlapu jako tank, prošli jsme Skalicí. Jsou tam pěkné vilky v obrovských zahradách dokopce. Pak jsme klesli po žluté, jednu chvilku nevím kudy kam, ale podle mapy jsme se ještě s jinýma trekařema shodli, že musime nahoru. Zapojuji si výtah na plný výkon, tj že dávám psy před sebe a říkám jedem! Plahočíme se listnatým lesem, kochám se jaterníkama, sasankama a petrklíčema a  jsme na Hradišti. Krásný vyhled. Měním ponožky a boty, rozplétám vodítka, přichází LenkaB s Gwen a Bárou Boudičkou. Pak ještě přicupitá svačinka ve formě tři pinčů Aleny.A ještě další, co znám od vidění.

Začínám na sobě pocitovat únavu materiálu. Přece jen minulý rok jsem měla větší inspiraci něco natrénovat, aby se pak neřeklo- no to ona nedošla kvůli počtu psů. Tedˇ jsem si už byla jistá že počet psů u mě nehraje roli a nějak jsem zlenivěla.

Do hospody v Brnné jsem došla silou vůle. Ne že bych měla puchýře, ale byla jsem utahaná. V hospodě byla ještě Petra D s Luckou P. a ještě plno dalších. Dala jsem si výbornou polívku a hranolky a kafe, rozpletla vodítka a zapsala jsem si kontrolu na 25 km. Bylo něco okolo půl čtvrté.

Dál vedla cesta do kopce, opět jsem měla zapojen plný výkon. Trochu jsem pak měla vždy potíže vysvětlit psům, když jsem šla po rovině, že nemají táhnout, ale přitom nemusí jít za paty jako  s kopce.

Tak jsem se sunula kupředu, když mě došla Alena s pinčema a Pavlem. Ten začíná ze zoufalství zpívat že razcvetáli jábloni i grůši..docházim hnedé Černé fousky, co Monika půjčila nějakým klukům. Jak kluci tak psi vypadají ušle.  Alena by hnala dál, má ale sebou brzdu v podbě Pavla, a protože se jde dokopce, jsem rychlejší a nechávám je za zády, pro mě skoro historicky okamžik. On totiž Pavel cestou fotí a jak jsem pak zjistila, dělá pěkné fotky.
To už se začíná stmívat, procházíme vesnicí a spolu s Alenou voláme na zahradní posezení v hospodách-odstup pokušení! 

Koukám do mapy a vidím že scházíme k Zubrnicím, nechci spát poblíž vesnice a ještě za světla jsem si našla místo k bivaku. Celý večer okolo mě chodí trekaři a asi chodili i celou noc. Já jsem se konečeně přestala bát tmy, spokojeně se převlékám do pyžámka a uléhám se smečkou ve stanu

duben 2010

1. dubna 2010 v 13:50 | Šárka
Za březen 169 km, celkem 1841km
________________________________________________________________________________________

1.4.-----------------------------Ráno pěšky 55 minut. Ty rána jsou moc pěkný začátek, konečně jsem našla práci do mi vyhovuje, nedjřív vypravím děti do školy a školky,  chodíme i se psama, potom jdu ještě podle času ještě na procházku, doma  zavřu psy do výběhu a  jdu na autobus co mi jede v půl devate- a od čtvrt na deset do pěti jsem v praci. Autobus mi jede deset minut po skonceni prodejni doby.  Dva dny v týdnu jsem doma, mám volno a tři dny jsem v praci.
________________________________________________________________________________________

2.4.-----------14 km --------------------Ráno hodinu pěšky, asi 5 km, protože jsem nemusela nikoho vypravovat do školy.
_______________________________________________________________________________

4.4.----------15 km---
_______________________________________________________________________________

5.4.-----------35 km-------
_______________________________________________________________________________

7.4.------------------------------------------Ráno 45 minut pěšky
_______________________________________________________________________________

8.4.-----------10 km-----------
______________________________________________________________________________

9.4.-------------------------------------------Ráno 45 minut pěšky
______________________________________________________________________________

10.4.----------10 km
-----------------12 km--------------------na Hasky vikednu, o něm v samostatném článku
_______________________________________________________________________________

11.4------------8 km--------------------------------------6 km pěšky
_______________________________________________________________________________

12- 15.3. --------------------------------------Nic, jednak přišla doba deštů, jednak má David neštovice,
_______________________________________________________________________________

16.4.--------------------------------------------Ráno 55 minut pěšky. Ode dneška má neštovice i Iveta- Aspoň to budeme mít za sebou.  Paradoxně s oběma nemocnyma dětma mám situaci jednodušší, odvedu je na autobus do Borovan, při tom mám sebou psy- počkám až odjedou a pak už obyvklé venčení. V Borovanech si je vyzvedne děda.

Dokud je měl jen David, musela jsem ho do Borovan vozit ráno já, tím pádem jsem přišla o svojí večicí třičtvrtě hodinku.
____________________________________________________________________________________

17.4.------------13 km-------------------------------
____________________________________________________________________________________

20.4.-------------------------------------------Ráno 55 minut pěšky
_____________________________________________________________________________________

21.4.--------------------------------------------Ráno 55 minut pěšky. Ivetky neštovice mělytěžší průběh než Davida. Jsem ráda že už je skoro za náma. Jěště sice nemůžou do školy a školky, ale za pár dní bude lépe.

Zítra jedu na Krušnohorský dogtrek do Terezína
______________________________________________________________________________

22-24.4.---------------------------------------------------98 km pěšky na Krušnroském dogtreku
_____________________________________________________________________________

27.4.-----------------nic, Davida dnes hospitalizovali v nemocnici s podezřením na zánět mozkových plen. Situaci zhoršují právě prodělané neštovice.  Ach jo, a to dosud prospíval celkem dobře.
____________________________________________________________________________

29.4.-----------------10 km-------
___________________________________________________________________________

30.4.------------------10 km------
___________________________________________________________________________
------------s Davidem to vypadá dobře, zanět mozkových blan to není a ani nic jiného hrozného, takže se očekávám opět lepší časy