Krušnohorský dogtrek v Terezíně, den druhý

28. dubna 2010 v 16:41 | Šárka
Dala jsem si budíka na 4.30 hod. Jak nelidské. Ale trvá mi 40 minut než zbalím ten můj cirkus. Spalo se mi pěkně, zima mi nebyla. Jak jsem scházela dolů k Zubrnicím, je čím dál víc větší zima. Tráva je ojíněná, to v lese bylo tepleji.
Míjím nádraží a při pohledu na zarostlou tratˇ se mi vybavuje písnička- Tady čas zapoměl nádraží,kdo by sem taky jel, tady vítr  trávu sel... Nikde nikdo a tak zpívám sobě a psům z plých plic.  Lezu do kopce a za vesnicí potkávám dva kluky s fouskama, ještě bivakující a o kus dál Báru Boudičku vstávající.  Pokračuju na Bukovou horu. Psi táhnou jako vzteklí, musím je trochu brzdit. Nahoře na vrcholu přezouvám ponožky, mažu nohy a měním nohy--to je překlep, ale já to tu nechám- mělo být boty..Taky zapisuju kontrolu

Než se vyhrabu je tu BáraB a informuje mě, kdo kde spí, kdo šel dál. Jdem kus spolu, ale za pár km nechávám Báru at´ jde dál sama, není to moje tempo. Mizí mi ve Verneřicích. Zde je otevřený bufet-masna- s cenami jak před 20 lety. Kafe za 5,-. Nejdřív ve mě ono zařízení nebudí důvěru, ale pak zvítězil hlad a chut´ na kafe. Sedíme s Bárou, když tu přišel Petr s Gerou.  Hlásím že mají kafe a je dobré, baštíme tedy ve třech. Jsem hotová dříve a proto jdu. Doptala jsem se na nádraží a po loukách jsem udržovala směr Lovečkovice.  Bára s Petrem nikde, mají dlouhou pauzu.

Došla jsem do Lovečkovic, hospoda zavřená. Nějací týpci před obchodem mě upozornují, že tady ale všichni chodili už včera. Cítím ,že jestli chci dojít bez puchýřů a bez brufenu, musím zas přezout, namazat nohy a vyměnit fusky. Mezitím mě předcházejí Bára a Petrem.

Za vesnicí je třetí kontrola. Následoval lesnatý úsek, krajina se mění na borovicový les. A už je tu Horní Vysoké. Chvíli se jde po silnici a pak se začíná stoupat krásným vonavým lesem po zelené. Míjím odpočívající Báru s Petrem.
_________________________________________________________________________

Jdu po zelené okolo jakéhosi mauzoela, potkávám v protisměru Báru s Petrem, značka tu prý vede oběma směry. Jdou se podívat na to mauzoelum. Já jsem po chvíli přišla k malému rybníčku. Psi pijou, já si meju nohy, měním ponožky a odpočívám. Ti dva už jsou zase dávno v trapu. Začíná -zatím- nevinné stoupání. O pár km se stoupání mění ve vražedné. Ani můj šestiválec na plný výkon nepomáhá. To je ale kopec!! Jinak ale nádhera.
____________________________________________________________________________

Konečně jsem se dohrabala na vrchol. Koukám okolo sebe, nádherný výhled. Chvíli se vydýchám jdu dál. Jsou tu prý nějaká úzká místa. A opravdu, musím psům umožnit se seřadit za sebe do vláčku. Začíná ještě horší sestup. Místa do stran už je tu dost, najednou si uvědomím, že nemám zapsanou kontrolu. Přichází Petr a potvrzuje, že nahoře byla kontrola- Jdou na mě mdloby při představě, že bych se musela vrátit. Proto po telefonu škemrám u pořadetelů. jestli mi to uznají, popisuju kde jsem, kudyma jsem šla a do toho říká Petr že mě fotí. Uf, to se mi ulevilo, uznali mi to.

Suneme se opatrně a pomaličku z příšerného kopce. Psi jdou sice za patama, ale i tak jim podjíždějí nohy, stejně jako mě. Konečně se cesta narovnala a pak přišel blbý úsek po silnici. Vytahuji si na batoh reflexní vestu. Směr Třebušín. Hospoda.  V jedné sedí Bara s Petrem, není tam místo pro ve stínu a tak jdu do druhé, kde už místo je. Tady je polno midařů a i nějací longaři.

Z vodítek mám absolutně zašmodrchaný uzel. ještě že jsem ssi vzala sebou ty bývalé vodítka s lankama, a tak přednám psy na úvazová( nepřekousatelná) vodítka a jen tak zkouším štestí. jestli by mi ty vodítka nechtěl někdo rozplést. A jo, prý jo. Já si dávám polévku, dobrou, zelnačku, za 15,- radši si dám dva talíře-  Něž jsem to do sebe nasoukala, byla jsem tu sama.

Pokračuju dál po žluté, do další hospody. Tady sedí ti co mi zdrhli v Třebušíně. Už mají skoro dopito , je půl sedmé večer a do cíle nějakých 16 km. Kdybych šla s nima, dojdu ještě dnes. Když už ale sebou mám pyžamo, stan a takových bot, musím to náležitě využít, ne? Taky bych mohla koupit na poslední chvíli nějaký puchýř a to nechci. Stavím tedy v hospodě na kafi a pak popolezu jen asi 3 kiláčky a na Dlouhém hřebeni stavím stan a v půl osmé zalézám se psy do stanu. Dobrou noc, psi..
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 LusyW, HuskyW LusyW, HuskyW | Web | 29. dubna 2010 v 18:06 | Reagovat

Lovečkovice, Horní Vysoké...tam jsem trávila každý rok dětské tábory, tam to mám taky prochozené :)
Původně jsem se chystala, že půjdu, ale poté, co jsem si zvrtla během 2 týdnů oba kotníky, jsem to raději smutně vzdala :))

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama