Květen 2010

Štěně

24. května 2010 v 23:09 | Šárka
Dnes, 24.5 2010 jsem musela dát uspat poslední fenku ze staré trojky. Nezvedla se na nohy a výtk z dělohy se zhoršil a mouchy jen dokonaly dílo zkázy.

Žel jsem zvolila špatnou formu dotazu na mushing foru , jak to mám provést s dětma, mají-li u toho být či ne a debata mě otrávila natolik, že nemám už žádnou chut cokoli kamkoli psát.

Proto si dám i zde pauzu a nějaký čas nebudu psát ani sem.

Výbava na treky, vývoj po prvním roce

14. května 2010 v 11:11 | Šárka
Dovolím si napsat, jakými změnami prošla moje dogtreková výbava.

Batoh Gemma ----------prázdný váží necelé 2 kg, ale je velice pohodlný a na jiný stejně nezbývají finance.

--------------------------------obsahuje spacák 2 kg, naštˇouchaný do novodobého lodního vaku. (rozhodla jsem se chodit treky převážmě jaro a podzim, pokud půjdu nějaký letní, mám ještě spacák 1,5 kg

------------------------------2 pěnové karimatky pro mě, váží méně než nafukovací karimatka

------------------------------1 aluminiová plážová podložka pro psy do stanu, velice lehounká

------------------------------tyčky do stanu

------------------------------dvě 0,5 l pet lahve na vodu pro psy, prázdné, plním jen večer pred bivakem

------------------------------osobní doklady, krém na nohy, jelení lůj, toalet'ák

-------------------------------na popruhách 0,5 l petka pití pro mě
_________________________________________________________
 celková váha 7 kg

brašny psi-

brašna Kukačka --------------stan

brašna Katka--------------------10 x ponožky  a 3x sp. a jedny boty- budˇ kotníkovky, nebo nízké trekovky

brasna modra------------------v jedné kapse jídlo- přiblizně tři delityčinky, dva sojové suky a tři Boutny kokosové,
-------------------------------------sandály a lekarnicka a 12ks botiček, k malé kapse mezi lopatkama kartáček na zuby, hřeben a malá reklamní pasta na zuby

brašna červená-----------------boty  lehké trekovky, dvě kila granulí a pláštěnka, tři úvazová vodítka

brašna šedá --------------------4x  0,5 l vody, ale vycházím s práznýma, podle mapy se přesvědčím, že bude hospoda
--------------------------------------nebo potoky, opakuji že nejde o treky ve velkém hicu. 6 misek, pyžamo na spaní, v připadě nouze použiju jako převlečení.
________________________________________________________________________

Zjistila jsem, že při mé rychlosti stejně nemám čas ráno vařit kafe nebo polívku, musím v pět ráno vyjít a doufat že bude hospoda. Zatím to tak vždy bylo, vybrala jsem si treky v obydlených oblastech.  Nejvice mi stejně na treku chutná hospodské jídlo.

Ráno před startem napojím každého psa litrem pití- vejce, sádlo, sýr atd...

Oproti čunrům co jsem znala před tím, je tohle pro mě nonstop-šlap. Sice dělám pauzy, a nechédím moc za tmy, ale jinak musím šlapat co to jde

Jednooký vlk

11. května 2010 v 13:34 | Šárka
Jednooký vlk, další zářez na pažbě, tady jsem byla naposled před 21 lety coby čerstvý maturant v Cikháji u jedněch lidí co měli malamuty a pořádali indiánské hry.  Zde jsem poprvé viděla severské psy naživo
__________________

Na čtvrtek jsem měla zařízené volno v práci, takže balení proběhlo celé v naprosté pohodě a odpoledne jsem vyjela , stavila jsem se ještě koupit granule pro psy a zvážit batoh. Měl i s pitím pro mě 7 kg. A to jsem podle počasí zvolila 2 kg spacák.
Když jsem s pytlíčkem granulí přišla k autu, zaujalo mě, proč mám špatně zavřený kufr. Otevřela jsem ho, že ho zavřu když v tu chvíli mi to došlo, nechala svůj obří batoh v obchodě!! No to by bylo
trapné, přijet na trek bez báglu.

Cestu až do Ždírce nad Doubravou jsem znala zpaměti. Kousek za Třeboní začala průtrž mračen a lilo a lilo a na silnici teklo několik cm vody a někde i bláta. Sotva jsem viděla na cestu, to nám ten trek pěkně začíná. Přestalo pršet kousek za Havlíčkovým Brodem a bylo sucho. Možná to vyjde.

Našla jsem kemp a postavila auto vedla Jany Jančíků s malamutkou Kamilou. Mraky se blížily a začalo pršet. Přesunuli jsme se do hospody, kde bylo krásně teplo a začali se sjíždět další lidi. Já jsem sebou měla k vyspravení tři psí brašny, tak jsem šila.
Večer přijemě uplynul v družném povídání a okolo půlnoci jsem šla spát.
__________________________

Ráno byly volné starty od 7.00 hod. Nepršelo. Vyšla jsem pár minut po sedmé.Trasa vedla chvíli po rašelině, pak po polních cestách. Podle mapy by na 21 km  měla být hospoda. Na ni jsem si ale musela nechat zajít chut'  protože měla zavřeno. U roczestníku stála ,,živá náhodná kontrola,, a poradila nám, že další hospoda je na 28 km v Hlinsku a že je kousek z tratě dolů. V hospodě na venkovních lavičkách je živo, samý trekař. Sedám si k Pavle a Mašerovi a dávám si svíčkovou..  Po odpočinku se zvedám a jdu vstříc dalším kilometrům.  Všimla jsem si, že když jsem se napojovala na původní trasu, přišla ze zhora jedna holka s chrtem. Říkám jí, že je dole hospoda ale ona že nejde, že měla pralinky. No, její volba. Já za chvíli stavím na přezouvání a tak mi zas všichni utekli.  Došla jsem na K2, a pak vedla cesta přes pastviny. Když jsem tam šla já, žádný krávy tam nebyly. Ovšem na fotkách lidí, co šli kousek přede mnou i za mnou bylo celé stádo.

Krajina je tady hodně podobná té jihočeské, žádné velké kopce, lesy a po vydatných deštích i spoustu potůčku a stružek. Za celý trek jsem ani jednou nemusela dávat pít psům ze zásob. Sunu se pomalu ale jistě jako tank.  Mám nové boty, které tady rozcházím. Proto mám sebou celkem čtvery boty. Pár kiláčků před druhou zastávkou v hospodě jdu v sandálech. Venku u stolků sedí Elina a Mařenka a  popíjejí. Potom ještě jiní a dokonce šli okolo nějací další, co se tu nezastavili.  Než se vyštrachám- tedy rozmotám vodítka, jsou všichni dávno v Mexiku. Alias u pramene Chrudimky. Na rovných úsecich jsem došla tu holku s chrtem.  Trochu stoupání, moje silná stránka, a precházím jí úplně. Ale to už je kousek před K2.  41 km   Zde je nádražní občersvení. Taky se tu zastavil čas, soudě podle suchých záchodů bez vody. Ale doslově, není si ani kde umýt ruce, no ale na treku na hygienu nehled' , dala jsem si výborné kapučíno, a bylo mi divné kde je ta holka s tím chrtem. byli jsme tu dost dlouho.

Vyštrachala jsem se dřív než ostatní a trochu jsem i přidala do kroku. V jednom místě jsem přešla značku, ale asi za 500 m jsem si toho všimla a vrátila jsem se, spolu ještě s dvěma dalšíma klukama. Den se chýlí ke konci a kiláčků málo, Zas přišly dlouhé rovné úseky po lesních cestách. Potůčky úplně vybízejí k zabivakování, ale já doufám že ještě budou další, je teprv půl osmé.

U rezidence  Karlštejn  trůní ta chrtí trekařka a říká že přešla obě dvě kontroly. Divné.  Prý nebyla na mítingu a nezapsala si to. Ještě divnější. A nemá ani telefonní číslo  na pořadatele a vše vyřizuje přez manžela. Úplně nejdivnější.  Říkám jí, že jí můžu dosvědčit, kde všude jsem jí viděla, ale není to třeba. Půjčují jí propisku a ona si zapisuje kde jsou další kontroly.

Jdu dál a začíná se stmívat. Už mě to neděsí, jen hledám vhodné místo k zabivakování.  A opravdu, nacházím potůček krásně podbarvený rašelinou a rovné místo s lesní travou. To je ono, tady budu spát. Po chvíli přichází i Zuzana s chrtem a rozhodla se zabivakovat se mnou. Do tmy nás předešlo plno lidí

Květen 2010

5. května 2010 v 20:01 | Šárka
1.5.---------------------Dnes pustili Davida z nemocnice, vypadal náramně spokojeně a celkem i zdravě
_______________________________________________________________________________

2.5.---------10 km--
________________________________________________________________________________

3.5---------------------Ráno 55 minut pěšky, šla jsem se psy vyprovodit Davida, jel s dědou na 14 dní do Krkonoš
______________________________________________________________________________

4.5.----------------------------Ráno 40 minut pěšky. Nešla jsem směrem do města, tak šlo s náma i Šteně
_____________________________________________________________________________

7-9.5.-------------------------95 km pěšky na Jednookém vlkovi. ČECHY JSOU KRÁSNÉ
_____________________________________________________________________________

10, 11,5---------------------nic, zcela bez dispiclíny jsem se dva dny poflakovala, kochala se naším anglickým trávníkem s odpočívajími psy a kvetoucími stromy, sázela jsem kytky do truhlíků. A užívala si, že do práce jdu až ve středu.
_______________________________________________________________________________

12.5-----------------------Ráno 55 minut pěšky
______________________________________________________________________________

13.5.-----------------------Ráno 45 minut pěšky.
_______________________________________________________________________________

15.5.------------------------------------------------10 km pěšky. Výlet z Vrábče na Dívčí Kámen, okolo Vltavy
_______________________________________________________________________________

16.5.--------------12 km----------------------------
_______________________________________________________________________________

18.5.--------------------------------------------Ráno 40 mint pěšky
_______________________________________________________________________________

19.5:--------------------------------------------Ráno 40 minut pěšky. Dnes mě překvapila Esinka.  U školy se mě nějaké děti ptaly, jestli si mužou pohladit jednoho pejska. Konkrétně toho, který mával ocáskem a celý vypadal velice přátelsky a komunikatvině. Kývla jsem že jo a neřešila jsem kdo ze psů to zrovna byl. Na to říká Iveta- Ale mami to je přece Esinka,. Ona už se vůbec nebojí.  Nakonec to zavšila Esina tím, že když ji hladily dvě holčiny, decetně na ně skočila předníma packama. Holkám se to moc líbilo, prý je to velice přítulný pejsek.

Krušnohorský dogtrek v Terezíně, konec

3. května 2010 v 16:26 | Šárka
Večer jsem ještě slyšela, jak po cestě klapou trekové hůlky. To asi LenkaB  s Gwen.  Pak  jelo ještě okolo auto, ale jinak ani  noha. Tentokrát mi bylo v noci horko. Ale jinak noc v pohodě, psi lehli a spali. Začali se zvedat až v okamžiku, kdy mi v 4.30 zvonil budík. Balím se a chvilku po páté hodině ranní už zase šlapu. Ještě je trochu šero. tak si svítím, ale než začnu klesat, už mám čelovku v batohu. Sešla jsem dolů, do vesnice. Ta přechází v další vesnici a přede mou se otvírá krajina  a Litoměřice. Ještě na Kočku a poslední kopeček a už je tu město. Vzpomínám, jak jsme se tu byli koukat kdysi na výstavě psů. Ale to místo nepotkávám. Jdu okolo nádraží Město- asi jsem se někde zamotala. Pak už jdu podél řeky a vyšla jsem na most a do kempu už je to jen kousek. Jsem přesvědčená že jsem úplně poslední ale dovídám se že ne, za mnou jde ještě jeden.  Pobavila mě jeho hláška, zaplatil jsem si starovný na 50 hodin, tak to taky využiju. Nevím kdo to byl., ale možná bychom se mohli přiště postupovat spolu. Vzpoměla jsem si, že jsem ho potkala k večeru jak vyšel z hospody a byl pomalejší než já a vypadá to, že spal ještě dříve než já.

Do kempu jsem dorazila před devátou. Měla jsem velkou chutˇ na snídani, kávu, sprchu .. Hospoda ale měla otevříno až od 10 hod. Před hospodou plno lidí, personál ale v klidu vytírá..  Na desátou je plánováno vyhlášení, pak už lidi pojedou domů..  No, trochu zvláštní přístup k podnikání.

Po vyhlášení jsme se vydali domů a já mám dalsí pomyslný zářez na pažbě, další splněné přání, kam jsem se chtěla podívat. Děkuji všem, kdo mi to umožnili. Janě Str že mi hlídala dětičky neštovičáky, PetřeD  a pořadatelům, že mě povolili jít s kompletním počtem psů