Jednooký vlk

11. května 2010 v 13:34 | Šárka
Jednooký vlk, další zářez na pažbě, tady jsem byla naposled před 21 lety coby čerstvý maturant v Cikháji u jedněch lidí co měli malamuty a pořádali indiánské hry.  Zde jsem poprvé viděla severské psy naživo
__________________

Na čtvrtek jsem měla zařízené volno v práci, takže balení proběhlo celé v naprosté pohodě a odpoledne jsem vyjela , stavila jsem se ještě koupit granule pro psy a zvážit batoh. Měl i s pitím pro mě 7 kg. A to jsem podle počasí zvolila 2 kg spacák.
Když jsem s pytlíčkem granulí přišla k autu, zaujalo mě, proč mám špatně zavřený kufr. Otevřela jsem ho, že ho zavřu když v tu chvíli mi to došlo, nechala svůj obří batoh v obchodě!! No to by bylo
trapné, přijet na trek bez báglu.

Cestu až do Ždírce nad Doubravou jsem znala zpaměti. Kousek za Třeboní začala průtrž mračen a lilo a lilo a na silnici teklo několik cm vody a někde i bláta. Sotva jsem viděla na cestu, to nám ten trek pěkně začíná. Přestalo pršet kousek za Havlíčkovým Brodem a bylo sucho. Možná to vyjde.

Našla jsem kemp a postavila auto vedla Jany Jančíků s malamutkou Kamilou. Mraky se blížily a začalo pršet. Přesunuli jsme se do hospody, kde bylo krásně teplo a začali se sjíždět další lidi. Já jsem sebou měla k vyspravení tři psí brašny, tak jsem šila.
Večer přijemě uplynul v družném povídání a okolo půlnoci jsem šla spát.
__________________________

Ráno byly volné starty od 7.00 hod. Nepršelo. Vyšla jsem pár minut po sedmé.Trasa vedla chvíli po rašelině, pak po polních cestách. Podle mapy by na 21 km  měla být hospoda. Na ni jsem si ale musela nechat zajít chut'  protože měla zavřeno. U roczestníku stála ,,živá náhodná kontrola,, a poradila nám, že další hospoda je na 28 km v Hlinsku a že je kousek z tratě dolů. V hospodě na venkovních lavičkách je živo, samý trekař. Sedám si k Pavle a Mašerovi a dávám si svíčkovou..  Po odpočinku se zvedám a jdu vstříc dalším kilometrům.  Všimla jsem si, že když jsem se napojovala na původní trasu, přišla ze zhora jedna holka s chrtem. Říkám jí, že je dole hospoda ale ona že nejde, že měla pralinky. No, její volba. Já za chvíli stavím na přezouvání a tak mi zas všichni utekli.  Došla jsem na K2, a pak vedla cesta přes pastviny. Když jsem tam šla já, žádný krávy tam nebyly. Ovšem na fotkách lidí, co šli kousek přede mnou i za mnou bylo celé stádo.

Krajina je tady hodně podobná té jihočeské, žádné velké kopce, lesy a po vydatných deštích i spoustu potůčku a stružek. Za celý trek jsem ani jednou nemusela dávat pít psům ze zásob. Sunu se pomalu ale jistě jako tank.  Mám nové boty, které tady rozcházím. Proto mám sebou celkem čtvery boty. Pár kiláčků před druhou zastávkou v hospodě jdu v sandálech. Venku u stolků sedí Elina a Mařenka a  popíjejí. Potom ještě jiní a dokonce šli okolo nějací další, co se tu nezastavili.  Než se vyštrachám- tedy rozmotám vodítka, jsou všichni dávno v Mexiku. Alias u pramene Chrudimky. Na rovných úsecich jsem došla tu holku s chrtem.  Trochu stoupání, moje silná stránka, a precházím jí úplně. Ale to už je kousek před K2.  41 km   Zde je nádražní občersvení. Taky se tu zastavil čas, soudě podle suchých záchodů bez vody. Ale doslově, není si ani kde umýt ruce, no ale na treku na hygienu nehled' , dala jsem si výborné kapučíno, a bylo mi divné kde je ta holka s tím chrtem. byli jsme tu dost dlouho.

Vyštrachala jsem se dřív než ostatní a trochu jsem i přidala do kroku. V jednom místě jsem přešla značku, ale asi za 500 m jsem si toho všimla a vrátila jsem se, spolu ještě s dvěma dalšíma klukama. Den se chýlí ke konci a kiláčků málo, Zas přišly dlouhé rovné úseky po lesních cestách. Potůčky úplně vybízejí k zabivakování, ale já doufám že ještě budou další, je teprv půl osmé.

U rezidence  Karlštejn  trůní ta chrtí trekařka a říká že přešla obě dvě kontroly. Divné.  Prý nebyla na mítingu a nezapsala si to. Ještě divnější. A nemá ani telefonní číslo  na pořadatele a vše vyřizuje přez manžela. Úplně nejdivnější.  Říkám jí, že jí můžu dosvědčit, kde všude jsem jí viděla, ale není to třeba. Půjčují jí propisku a ona si zapisuje kde jsou další kontroly.

Jdu dál a začíná se stmívat. Už mě to neděsí, jen hledám vhodné místo k zabivakování.  A opravdu, nacházím potůček krásně podbarvený rašelinou a rovné místo s lesní travou. To je ono, tady budu spát. Po chvíli přichází i Zuzana s chrtem a rozhodla se zabivakovat se mnou. Do tmy nás předešlo plno lidí
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama