Říjen 2010

Hasky víkend v Mozolově

7. října 2010 v 22:36 | Šárka

Koncem září jsem byla s dětmi na víkendu Siberianhasky klubu. Od mého bydliště jen 100 km. Zase mi vyšly dobře dny kdy jsem doma, takže mám čt a pá volno a mám naprosto přepychově času na to se v pátek zabalit.

Znovu blahořečím mému zaměstnavateli, nikdy jsem nechtěla dělat u soukromníka, že ze mě sedře kůži za živa a místo toho jsem velice příjemně překvapená.

Takže jsem v pátek ve dvě odpoledne vyjela s dětna směr Nuzice za Týnem nad Vltavou, bylo teplo, náše zastávka se jmenuje Židova strouha, šestikilometrová příjemná procházka.  Je to zařízlé  údolíčko se skalami, nesčetněkrát jsme se prodili přes potok, skákali přes kameny a obdivovali se skalám. Je znepokojující, že mám s dětma cestovní rychlost skoro stejnou jako na treku bez dětí, okolo 3 km v hod i s pauzama.

Za dvě hodinky, po šesté večer pokračujeme směr Mozolov. Trochu jsem bloudila a tak jsem přijela na místo okolo osmé večer. Moc nás tu není, Magda, Eva a její přitel. A já s dětma a se psama a se čtyřkolkou. Ubytovali jsme se v chatce a šli jsme si sednout k ohni a opéct buřty.

Ráno přišla avizovaná změna počasí, kvůli tom tánhu pro děti zimní výbavu. Madga naplánovala pidizávody v běhu, odmítám se účastnit, ale Kačer co přijel s Lokim si zaběhali s ostatními.

Potom jsme vyrazili na výlet, ostatní jdou pěšky, já s dětma se psy s károu. Trochu prší a trochu ne, náš cíl je hospoda v lyžařském areálu Monínec. Cestou se přidává Martina Burdů s haskounkou a ohařem a jěšte klubová chovatelka koz a jedné haskounky.Trochu jsme bloudili, psi tapkali jako vždycky, cestou pár všetečných lidiček ptalo, zdali je jisté, že bude mít hospoda na Monínci otevřeno a bude mít teplá jídla. Doufali jsme že i když se nelyžuje. Když jsme dorazili nad sjezdovku nad hospodou a viděla jsem ten svah a morkou trávu, řekla jsem si, že to nepojedu se psy v zápřahu a seřadila jsem si psy k noze na vodítkách a samospádem jsem klouzala dolů. Pak přišel ještě větší kopec co končil odvodnovacím rygolem,  to už jsem vysadila děcka, atˇ jdou pěšky. A za pár metrů si první z nás všimli že před hospodou je podezřele hodně aut a některé ozdobené myrtou. To snad ne! Svatba!  Madga jakožto vůdce výpravy šla vyjednávat. Zrovna nepršelo a když jsme si utřeli lavičky, mohli bychom sedět venku.  Zprávy z hospody byly výborné.
Jídlo bude, svíčková a hoězí s knedlčky, prostě klasické svatební menu, ale bez obsluhy. To nám nevadilo, dostali jsme kotel polévky a výbornou svíčkou,  kafíčko a pak jsme se sbírali k odchodu.

Do toho kopce nahoru jsem si popůjčovala co bylo schopné táhnout, ano i tací haskouni byli mezi přítomnými, co by ani nezatáhli, dětičky musely jít pěšky a už jsme funěli do kopce. Nahoře jsem vrátila půjčené psy, a jeli jsme tou samou cestou zpátky. V Ounuzi okolo domu s doškovou střechou, přes prázdné pastviny. Začalo pršet a do konce celé akce už nepřestalo. No ale nejsme z cukru, v pohodě jsme dojeli do Mozolova, rozloučili jsme se s těmi kdo přijeli jen na jeden den a šli jsme na večeři.

Potom následoval pro moje děti zlatý hřeb večera- koupání v krytém bazénu. sice už ne vytápěném, ale co by jeden neudělal pro otužování dětí. Byla mi tam hrozná zima a to jsem se celou hodinu nezastavila, plavala jsem sem a tam co mi dech stačil. David měl kruh a rukávky, Iveta umí plavat sama. Nezamrzla jsem moc ráda jsem po deváté hodině večer zalezla do chatky spát.

Ráno byl déštˇ ještě vytrvalejší a intenzivnější. Tak jsme zatroubili na ústup, zbalili se a jeli domů. I přesto považuji celou akci za vydařenou. Tak někdy příště ve větším počtu!

Loganův trek

4. října 2010 v 14:31 | Šárka
Loganův trek se šel  v okolí minulého Oty Pavla.
Pro mě jako pro bývalého pražáka takřka kultovní oblast. Sv. Ján, Malá a Velká Amerika, Mexiko.. Dnes bych do žádných štol nevlezla, ale tenkrát jsme šli z Mexika do Malé Ameriky. Pamatuju se na taková okýnka, kudy jsme koukali dolů na vodu. No ale dost vzpomínek, šup do reality.

Oproti minulému roku, kdy jsem po náročném pracovním týdnu neměla moc sil se zbalit a vyrazit, tedˇ jsem si to skvěle užívala.  Měla jsem čt a pá volno, v pohodě jsem se zabalila  a vyrazila směr Zadní Třebán.

Dorazila jsem skoro mezi prvníma a šla a procházku se psy a pak přišel večer, sedělo se povídalo v hospodě, tentokrát jsem i já měla kapacitu na to, pokusit se ze sebe udělat Červenou Kakrulku na tématický večírek pohádkové bytosti. Těhotná smtrka byla ale stejně nejlepší.

Na mítinku jsme dostali skvělé mapy a dobré rady kde je hospoda a kde jsou kontroly. Start byl ráno v od 7.00 hod. Vyšla jsem mezi prvníma, to už je úděl šneků. Tentokrát jsem měla o 1.5 kg těžší batoh a bylo to znát. Abych se dobře vyspala, táhla jsem sebou 2kg těžkou podložku na spaní.Takže batoh měl něco k 9 kg. 

Jdem a jdem, míjím Karlštejn, valím se jak tank, všichni mě předíhají jako vždycky. Tentokrát jde se mnou i Pesíček. Je v pohodě, cupitá ve smečce a neprotestuje. Okolo 11 hod dopoledne jsme došli ještě s jinýma trekařema do Mořiny. Zrovna otvírala hospoda, ale psi nesmí ani k venkovním stolkům. Smůla, tady kšeft nebude.  Vystoupali jsme k Velké Americe, málem jsem přešla druhou kontrolu, přezouvám boty a ponožky, vždycky chvíli s někým držím tempo a pak zas zůstanu sama.

Šli jsme přes Bubovické vodopády. Co se průchodnosti týče. kam se hrabou Skryjska jezírka. Zde mám potíže i já sama, ale psi jsou zkušenější a i když jeden spadl zpátky do vody, umí si poradit sám.

Jedna z dalších kontrol je ve Svatým Jáně. Jenže škodolibí pořadatelé umístili kleštičky až nahože na vyhlídce u kříže. Jenže dole je hospoda a tak jdu nejdřív do hospody na jídlo a pak se teprv vracím nahoru pro kontrolu. No ale když jdu zas okolo hospody, znova tam zapluju a dávám  si kafíčko a než se vyštrachám, je čtvrt na šest, a mám ujito 28 km ( snad si to dobře pamatuju).

Značka vede po silnici, ale pak se uhybá údolím krásného potoka. Pořád koukám po vodě a uvažuju o tom, že bych se došla umýt. Když jdu okolo nějakých domků, najednou jde proti mě domácí prasnice se seletem. To by byla mela! Na nic nečekám, otáčím se a utíkám pryč. Zvoním u těch domků, nikdo tam není. Psi nic. Naštěstí přichází dvě holky trekařky a z jednoho domku vychází chlapík. Prasata nejsou jeho a je mu srdečně jedno, co by se stalo, kdybych se pokoušla projít okolo. Jen mi poradil, kudy to mám obejít, zatím mi ty dvě holky odhání prasátka někam do pryč. Nechávám tam ty holky stát a kotník nekotník utíkám spodem. Při představě, co by se stalo, kdyby se ty prasátka přišla kamarádit, jsem se dost orosila potem. Naštěstí ty holky mě pak předešly, děkovala jsem jim a omlouvala se, že jsem je tam nechala bez vysvětlení, ale neměla jsem jinou možnost.

Pokračuju okolo Berounky, cítím slabost v kolenou, to vždycky když  je vysoké riziko bezživotí nějakého tvora. Když tu najednou je tady kemp. Nechci tu spát, ale určitě tu mají teplou sprchu. Psi se pořád tváří super vychovaně, to jen já vím, že kdyby se rozhodli za tím prasetem jít, povlečou mě smykem jakkoli dlouho.  Kotvím psy, kupuju si kupon a užívám si teplou vodu.

Začíná se stmívat, musím dojít za 40km. Jdu do kopce a zachvíli jsem jako kdybych se nesprchovala. Řekla jsem si, že dojdu k další kontrole a pak zabivakuju. Je to kousek nad vesnicí, ale jinak klid a pohoda, to disko ze Stezky vlka se už nesmí opakovat. V okamžiku kdy jsem zapla spacák ve stanu začala dunit muzika. Doprčic!! To je ale dneska mládež, moralizuju v duchu, samý disko celou noc, drogy a chlast, to já když mi bylo 16 jsem jenom lezla do štol....

V noci okolo mě šlo pár lidiček a spokojeně  jsem zjistila, že už se v noci nebojím. To nejde si poručit, vysvětlit, když jsem v polospánku slyšela jak někdo jde, nepopadl mě strach, jen jsem si řekla- kdopak to asi je?

Noc stála za prd, to disḱo bylo fakt hrozný. Ráno šla okolo Lenka  s Gwen a nahoře na kopci spali ještě nějací trekaři. Jdu a jdu a těším se na živou K5, prý tam bude kafe, polívka tak.. Je za 10km. Akorát čas na druhou snídani. Než jsem tam došla, šlo se okolo Koněpruských jeskyn a Aksamitové brány. Moc pěkné a celkem z kopečka.

Odtud už je to K5 co by flaškou rumu dohodil. Kotvím psy ke stromu a jdu si dát polévku, kafe, no a když už tu jsem, tak nějaké to štaprle.  Mělo mě varovat, že tam seděl nějaký odpadlý trekař, co včera nebral své ženě telefon ( proč asi není chlap schopen komunikovat se svou manželkou je nám jasné) a tak najednou přijelo auto a z auta vystoupila dáma a zabavila mu psa a místo toho mu dala plyšového. Tímto ho odsoudila k diskvalifikaci. Nabízela jsem mu že  půjčím Pesíčka, ale on se jen usmíval, moc nemluvil a nechtěl. Protože jsem celkově pozitivně naladěná, neodmítám nabízenou griotku, rum no a pak už to šlo samo. Ale v pořád jsem byla přesvědčená, že se zvednu a půjdu dál, Karel se mi dononce nabídl že mi namaže nohy. No a mezitím jsem se namazala já. Kopla jsem do sebe nějakou ohnivou vodu a to byl konec. Šlo na mě spaní, pak už jsem byla úplně ko z k5. Lehla jsem si pod strom, když tu se nade mnou sklání někdo se svatozáří a souká mě do mého spacáku a pak když jsem se probrala mi oznámil, že mám zavolány odvoz.  I přes silnou opici to cítím jako velkou prohru.
No ale zas se vyzkouší, zdali je možné odvézt 7 psů jiným autem než s přívěsem. Ani nevím, kdo mi naložil psy do auta, tak moc hodní byli.  Za chvíli jsem přifrčela k chatce, hodila jsem psy do přivěsu a šla jsem spát. Bylo mi zle a to tak že velmi. Ráno po 16 hodinovem spánku už jsem byla zas v pořádku, prošla jsem se, najedla a po vyhlášení jsme jeli domů.

Vezla jsem domů Janu, co šla mid. Když jsme vyjeli pár km na kopec, škodovka říkala že vaří. Pustit topení nepomohlo. Tak jsem zastavila a bližší ohlednání ukázalo, že je málo vody v chladiči. Zavolala jsem Logance a poprosila jí, aby mi vodu někdo přivezl. Chyběly asi jen 3 deci, ale po doplnění vody škodovka spokojeně zabrblala a v pohodě dojela domů.

Pokud bude ještě někde večírek s převlekama, už vím za co půjdu. Bud' se převlíknu za abstinenta nebo za flašku Loganovice.


Trek jako takový byl super, i když lidský faktor ukázal svou méně zodpovědnou tvář, treky chodit budu i dál. Autor fotek Mirek Ježek
Takto to začalo





















 A takhle to skončilo

Loganuv trek- mid- vyprávění od Jany Stráské:



Jana, porťák Bleška a kraťanda Alfara: S netrpělivostí očekávám Loganův trek - v mém případě Loganův mid- protože nedostanu volno z práce. Šárka odjíždí ve čtvrtek a tak musím řešit dopravu. Sebe a psů, protože všechny věci by mi vzala. Z jízdních řádů na mě vykouklo mnohahodinové cestování se dvěma přestupy (nutno zvládat během pěti minut), pravidelná výluka vlaku a cena 2x vyšší než za benzín. Zřejmě vyjímečně tu nestály zástupy ctitelů peroucích se o to, kdo mě odveze, tak to jako obvykle odnesl synek. Nacházím kemp i naši chatku,ubytuji se, pak vyjednávání kvůli faktuře, procházka po okolí...během pracovního týdne jsem byla chronicky nevyspalá, takže uléhám před devátou. Posezení v hospůdce mě nezlákalo, navíc ještě nikoho z trekařů neznám. Koukám do krásných map a podrobného itineráře a vím, že se půjde krásně.



  Popisovat krásy Karlštejnska by bylo asi zbytečné. Nádherná krajina, chladné ráno,místy romantická mlha...která mi - když se místy rozplynula -pomohla rychle se zorientovat podle mapy a elektrického vedení, takže jsem jen tak tak nezahnula úplně špatným směrem. Pochopitelně mě během chvíle "předbíhají davy." Občas se někdo potřebuje vydýchat ve svém běhu, a tak jdem chvíli vedle sebe. Trošku závidím těm, kteří pak mizí z dohledu sedmimílovými skoky, taženi svým psem. Moje holky absolvovaly celý trek připnuté karabinkou k bavlněnému poutku kalhot a to se ani nenatrhlo! Ale zase jsou pracovité, nesou mi brašničky. Už po několikáté se setkávám s tím, že malá poskakující Bleška (nese 1 litr vody) je přehlížena, ale velká Alfa s objemnými brašnami (jsou v nich botasky, pláštěnka a misky)jen proto, že se tváří utrápeně, je litována, přestože nese lehčí náklad! Několik lidí, kterým jsem pochválila tahouny, se zmínilo, že z kopce mají problém. Pes táhne jako blázen.Opravdu nechápu, co je na tom těžkého naučit psa na povel místo (za paty, za mě, dozadu...) zařadit se a chvíli netáhnout? Prý už k tomu byly na dogtrekkingovém fóru diskuse, ale zřejmě si s tím nikdo neví rady? Že by použití proutku při nácviku byla "brutální metoda"? Šárka by bez poslušnosti svých šesti haskounek musela být už dávno rozmáznutá po svazích českých hor.

Opět stoupání krásným lesem, už nevím, v kterých místech, ale je tu dost turistů. Začíná mi hlavou vrtat červíček pochybností:opravdu nejdu MOC POMALU? Přede mnou jde totiž starý pán, styl chůze jako můj kamarád - takže hned poznávám, že má protézu. Chci ho předejít, ale marně! Pán stále zrychluje a udržuje mezi námi stabilní vzdálenost, nebo se dokonce vzdaluje. Občas se ohlédne, tak se ještě můžu utěšovat tím, že "já nejdu pomaleji než invalida", ale že se bojí psů.


: Sobotní den byl krásný, jasný, s přibývajícím časem se těším na měsíček, který bude jistě svítit jako lampa. Ale ouha, měsíc se nekoná! Od půl osmé kráčím s čelovkou. Odhaduji, že do cíle mám asi dvě hodiny. A netuším, že mě čekají dva podivné zážitky. Procházím...nějaké městečko..proti mě skupina snědých spoluobčanů, děti pobíhající, děti na kočárku, všichni spokojeně halekají. Zabočuji podle značky do pole, hned si sedám a zkoumám mapu, jestli jdu správně. A v tom PRÁSK! PRÁSK! až jsem nadskočila! V křoví za mnou se ozývá zvuk rozbitého skla. Chvíli jsem ztuhlá leknutím, pak vybíhám na silnici, i když tuším, že těm cikánům stejně nadávat nebudu, neodvážím se. A moje překvapení je obrovské! Od křoví odchází stařenka jak z pohádky, mává si spokojeně igelitkou, ze které právě vyházela lahve do příkopu... Kráčím cestou mezi poli (pípám, pípám, nožky bolí ) a dojdu na křižovatku u kolonie zahrádek. Mezi keři probleskuje ohýnek, jinak je všude klid. Študuju pod svitem čelovky mapu, hledám, kam mi zmizela značka..vtom zahuláká drsný ženský hlas: "Co na mě čumíš!!" Zarazila jsem se, pak mi to dochází.."To je na mě?" "JO! Svítíš na mě a strašíš mě!" hlas už není tak drsný, ale chvěje se. "Hledám značku do města, musím si svítit!" "Z kopce dolů" vypískne a já odcházím možná bez poděkování, nevím, taky mě polekala. Ale tyhle dvě trochu nepříjemné věci mi vynahradilo to, že celou závěrečnou část cesty mě odněkud shůry doprovázely melodie O.Havelky, R.A.Dvorského...takže když jsem v kempu slyšela hrát country, neměla jsem vůbec chuť jít juchat do hospody.

V chatce jsem našla úpící a trpící stvoření, pro které jsem ale nemohla nic udělat. Vystřízlivět musí samo. Jen jsem zanesla dovnitř její nový batoh, koukla, že haskouni spokojeně spí a taky zalehla...Tenhle trek se mi moc líbil a dodal odvahu přihlásit se ještě někdy opět. To jsem ještě netušila, že to bude už v říjnu a že se podíváme do Posázaví.

říjen 2010

4. října 2010 v 11:40 | Šárka
Letošní sezonu bych chtěla jet Šediváčka 333 km. Takže je třeba najet nějaké km. 
Ráno  ve všedni den, když  jdu do práce beru psy na 45 minutovou procházku, když odvádím Davida do školky. 

2.10----------------------------------------pěšky 14 km, na Mandelstein
__________________________________________________________

3.10--------20 km-------------------doba jízdy cca 2.5hod, za světla
__________________________________________________________

4.10--------15km-------------------doba jizdy 2 hod, celé za tmy
__________________________________________________________

5.10--------21km-------------------doba jízdy 2hod 20 minut celé za tmy
__________________________________________________________

7.10--------22km---------------------------------3 hod, celé za světla, potkali jsme 3 kočky co vypalili těsně před psama, 3 agresvní psy a dva koně s jezdcema, všichni zůstali naživu
__________________________________________________________

8.10--------37 km------------------------------------4 hod, celé za světla
_____________________________________________________________

9.10-------32 km---------------------------Celodenní výlet s dětmi, Iveta jela na kole s Dašenou, David jel asi 10 km taky na kole, pak jsme se sešli s Jirkou, který za náma přijel autem, v hospodě na Blatech jsme poobědvali a šli pěšky na Červená blata, asi 5 km, pak Jirka vzal děti domů autem a já jsem dojela domů. Velice vydařený výlet. Když už pak David byl unavený, naložila jsem si Davida a jeho kolo do čtyrkoly a jeli jsme dál.
____________________________________________________________

10.10--------21 km-----------------------2 (!)  hod, celé za tmy
____________________________________________________________

11.10--------21 km-----------------------2 hod 20 minut, celé za tmy
____________________________________________________________

12.10--------24 km ----------------------2 hod  25 minut, celé za tmy. Na hrázím rybníků něco svítilo, rozhodla jsem se nevracet, ale projet okolo. Dokonce za zatáčkou jsme překvapili člověka, co když jsme ho zaměřili, okamžitě zhasnul. Jsem na sebe pyšná, že jsem se ani trochu nevyděsila, naopak to vypadá, že se lidí v noci bojí spiš nás.  To světlo na hrázi byla maringotka před výlovem rybínka.  Zitra nic, ale ve čt a pá mám volno, už se těším..
______________________________________________________________

14.10------34 km---------------------4 hod, celé za světla
______________________________________________________________

15.10-------31 km--------------------3 hod 20 min, za světla
_______________________________________________________

16.10---------------------------------------------------pěšky 14 km, výlet s dětmi a přáteli (a se psy,samozřejmě..)
________________________________________________________

17.10--------32 km----------------3 hod 30 min, za světla
________________________________________________________

18.10---------22 km---------------2 hod, za tmy
__________________________________________________________

21.10---------24 km --------------3 hod, za světla
___________________________________________________________

23.10------------------------------------------45 km pěšky na Witko Sapa Ha
___________________________________________________________

Nic, je úplněk a tak večer nechávám prostor myslivcům,  možná dnes27.10. večer že bych už
vyjela
__________________________________________________________

27.10-------23 km-------------------2 hod 5 min, za tmy
____________________________________________________________

28.10-------------------------------------16 km pěšky
__________________________________________________________

29.10--------12 km s oběma dětma, dost těžké
__________________________________________________________

30.10-------22km
__________________________________________________________

31.10------20 km s Davidem
___________________________________________________________

celkem    433 km