Šediváčkův long 2011-dopsáno komplet 11.2.

2. února 2011 v 22:10 | Šárka
Na tento závod jsme se vydali již v tradiční sestavě. Můj ,,osobní řidič,, se svojí felicíí Maruška Kolmanová, já a 6 haskounek. Večer před cestou začalo sněžit a vytrvale sněžilo celou noc. No to bude cesta, pojala mě hrůza. Maruš přijela okolo půl desáté, říkala že cesty jsou blbé, klouže to a na silnicích leží sníh. Než jsme naložili věci a zapřáhli káru, vyjeli sypači se solí a nás přivítala  už mokrá silnice.

Jeli jsme klasickou cestou, přes Třebon, kde jsme proti směru viděli naložené auto se saněmi a sněžným skůtrem. Typla jsem, že jede pro beznín a za chvíli nás předjede. Až k Pelhřimovu  se jelo normálně. Pak jsem si všimla, že Maruš jede všechny kopce na dvojku a auto sotva jede. V jednom kopci nás předjelo to auto se skůtrem a saněma. Za Havlíčkovým Brodem nevzalo auto  kopec už ani jedničku. Prostě jelo krokem. Zastavili jsme v nejbližší odbočce a já jsem se vydala k blízkému katru pro pomoc. Dali mi tam tel. číslo na odtahovou službu s autoservisem. Než přijela odtahovka, vyndala jsem psy a zavolala manželovi, že stojíme a možná bychom uvítali, kdyby nám sem přivezl naší škodovku, jestli bude felicie nepojízdná.

Automechanik co přijel s odtahovým autem se rozhodl auto ještě projet, aby viděl co tomu je. Za pár minut byl zpátky a tvrdil, že tomu autu nic není, že jede normálně. Připadala jsem si jak blbec, ale on nás ujištoval, že je vše v pořádku, atˇ jedem dál. Odvolali jsme tedy záchrannou výpravu a jeli dál.

Opovážila jsem se Marušky zeptat, jestli by se nedalo vždy pod kopcem trochu více vyhnat motor do otáček, ale Maruš prohlásila, že je zvyklá jezdit tak na půl plynu. No jo, ale tady nejsme na Třebonské pánvi a máme přívěs a jsme naložení. 

Pokračovali jsme dál a štastně jsme minuli Svitavy, konec Vysočiny, a bez dalších událostí jsme přjeli do Deštného.  Zaparkovali jsme jako minule, ubytovali se , našli jsme dokonce nějaké Čechy ( Brzků ). Psi nechtěli vůbec nic žrát ani pít, což mě první den výpravy vůbec neznepokojilo. Tímto skončilo pondělí 24.1. 2011, těšili jsme se na další české závodníky a po půlnoci zapluli do Kristýny.

_______________________________________________________________________

25.1.---Volný den, užívala jsem si, že mám na starost jen psy a sama sebe. Zabalila jsem si do saní povinnou výbavu a den příjemně plynul v očekávání věcí příštích. Odpoledne někoho napadlo, že vyjedem na saních bez psů na vleku a dolů bude závod s hromadným startem. Ukázalo se, že řídit saně s pomou pod zadkem nejde. Takže další šílený nápad, že saně vytlačíme vlastní silou. Potom někdo přijel se skůtrem, a vyvezl na několikrát všem saně, já jsem se dokonce vezla na saních za skůtrem, myslím že tak rychle už nikdy nepojedu.
Za všeobecného veselí jsme se seřadili do jedné řady, na pokyn odstartovali, já jsem měla jako zátěž na saních ještě Marušku, takže nám to sice jelo rychle skopce, ale zas to nešlo řídit, takže jsme pořád sjížděli šikmo. Tí co měli prázdné saně se zas váleli v kotrmelcích, nejrychlejší byl stejně časoměřič na malém sedátku pod zadek.

Večer byl první mašermitíng, ale vcelku nic nového, jen se doporučilo přestat připíjet na prašan, protože sněžilo už noc a den.

Psi stále odmítali cokoli pozřít. Ani mleté vařené kůže, jindy tak žádoucí krmení. No nevadí, po výkonu zítra si určitě něco vemou. Maruška mi přivezla granule,ale psi na ně nejsou  zvyklí,  to jim určitě nedám..
___________________________________________________________________________

26.1.----Středa.
Vytrvale sněžilo, připíjet na prašan již bylo zcela oficiálně zakázáno. Napadlo asi 25 cm sněhu.Zjistila jsem že když naložím do saní povinnou výbavu, mám nadváhu cca 6 kilo.
Psi drží protestní hladovku a ani nepijou. Vylepšila jem napájení vejcema, to pomůže, napájení mám přece vychytané....Nechtěli, no já vám ho vezmu sebou, v polovině na 30 km se napijou, za to ručím.

Ještě jsme před startem s Maruškou namazali a ostříhali chloupky mezi pacičkama všem psům, minule mi tu Eska sedala při sjezdech.

Starty byly volné, jako už tradičně, v doporučených limitech. dnešní etapa měla 60 km. Byl daný limit, že musíme být do 16.00 hod na kontrole u Rampušáka, asi na 25km. Nejdřív mě to vyděsilo, ale  i já jsem tam byla o 1,5 hod dřív. Kousek po této kontrole jsem zastavila na napájení. Ovšem napájení se nekonalo, nikdo si ani nelízl. Začala jsem být dost znepokojená, sice psi trochu lapali po sněhu, ale přece nemůžou odtˇapkat 200 km nalačno.

Něco v žaludkách ale mít museli, protože vyráběli pěkně tuhá hovínka, moč na sněhu už byla trochu tmavší, ale zatím bych řekla v normě.

Oproti minulé trase byla změna, sjížděli jsme do Orlického Záhoří a zas vystoupali nahoru na Pěticestí. Zatím jsem jela za světla, ve čtvrt na pět jsem byla za Pěticestím a začalo se stmívat. Na rozdíl od dvou předešlých let jsem si jízdu za tmy užívala plnými doušky. Psi přidali a dokonce jsme předjeli pár spřežení. Taky jsem dojela běžkaře s erdeteriérem. Samcem a moje holky mu krásně voněly a prý za náma nasadil pěkné tempo. Tak jsme jeli dál ve dvou. Na běžkách , s čelovkou potmě ve sjezdech, to musí být celkem adrenalin.  No ale ten člověk všechny sjezdy přežil a dokonce si liboval, že narazil na spřežení co ho nechce sežrat. Tak jsme cestou povídali, na kontrolách do sebe šupli pár rumíčků, a smířeni se světem a sami sebou v naprosté pohodě dojeli do cile první etapy. Jela jsem ji 8 hod a 22 minut. průměrka 7,17. 

Večer psi stále nechtějí nic, už přišli na řadu i opovrhované granule. Navíc je psi chtějí jen suché a z  ruky. Můj napájecí systém se začíná poněkud hroutit. Ještě Maruš vyštrachala psí konzervy, zkouším jestli si je psi vemou a stal se zázrak, žerou, s chutí, je v tom velký podíl vody, jsme zachráněni. Jenže konzervy jsou jen 3, psů 6, dní ke krmení 3.
_________________________________________________________________________________

27.1. čtvrtek

Ráno je situace stejná. Psi žerou jen konzervy, dokonce jsem se mohla i trochu zředit a vzali si. Ještě si vzali piškotky.

Přemýšlím jak si opatřit někde další konzervy. Při pohledu na auto, jak je celé zapadané, okolo bariéry sněhu, navíc by pak kvůli okolním autům nedokázala najet k přívěsu, jsem variantu zajet do obchodu autem zavrhla. Tak jsem koukla na autobusy, a měli jsme kliku, v 8.00 jel autobus do Skuhrova a za půl hodiny jel zpět. V místním konzumu konzervy opravdu měli a po deváté hodině ranní jsme už spokojeně seděli u snídaně.
Tak nějak se stalo, že jsem zapoměla na namazáni paciček. Došlo mi to při sjezdu na Bunkrovce. Na cca 6 km. Ve sjezdu tobogánem jsme stáli snad desetkrát. Našla jsem něčí ztracenou botičku, dala jsem jí Esině, za chvíli ji zklepala, a vykusovala se dál. Kdyby se tak nesnažila dokopce, uvažovala bych o tom jí odložit na kontrole na Masarykově chatě. Zkusila jsem ji packy namazat jelením lojem, ale nic platno.
Při jedné z vykusovací pauze mě předjel Mário Formánek, a taky řešil jednoho ze svých psů, tak jsme se různě předjížděli. Zeptala jsem se ho, jestli nemá mazání na tlapičky, že bych potřebovala jednomu psovi namazat tlapky. Dohodli jsme se, že u Masarykovo chaty mi jí předá, protože bude odkládat psa.
Okamžitě jsem namazala, ale při dalším sjezdu jsme stáli zas. Kousek za Masaryčkou jsme se potkali s běžkařem erdelem.

Jeli jsme dál spolu, povídali si, ve sjezdech jsem mu trochu ujela, i přes Esinky vykusování a když jsme dojeli na kontrolu u Rampušáka, rozhodla jsem se tam dát pauzu, jela jsem totiž jen v lehkém oblečení, přes den bylo celkem teplo a tedˇ se začalo ochlazovat. Než jsem se přebalila, nalezla mi většina psů do vaku do saní a totálně se zamotala. Běžkař s erdelem zatím pojídal svačinu, a i když byl hotov dřív než já, počkal na mě.

Po převlečení mi bylo pěkně teplo.  Pomalu se začalo stmívat. Rozhodla jsem se, že před sjezdem do Záhoří dám Esku do vaku, aspon bude mít čas si v klidu vykousat všechny pacičky. Ve korytu v prudkém kopci jsem brzdila  brzdou, když jsem zavadila o kamen. Skoplo mi to nohu za saní , málem jsem šla přez věž saní po hlavě. Byla to taková pecka, až jsem zařvala leknutím. Erdelovi se přes to místo dostali v pohodě.

V serpentinách bylo vidět světlo ještě jednoho spřežení, a když jsme dole zastavili na vyndáni Esiny z vaku a napájení-- tentokrát s velkým úspěchem, dolívala jsem to čajem z termosky, psi vypili úplně všechno-- nás to spřežení dojelo. Po našem vzoru taky zastavilo, jenže nám to trvalo dost dlouho a tak se nás pokusila předjet a přitom se nám totálně zamotali psi, až tak že jsem musela vypřahnout skoro všechny svoje psy. U erdelů se mezi tím taky napájelo a svačilo, na běžkách se holt nedá jíst za jízdy.

Ve stoupání na Pěticestí jsme opět to spřežení předjeli a i ujeli. Na Pěticestí jsme si dali frtana a mazali jsme dál. Tentokrát jsme už nikoho nepotkali a pozdě večer jsme dojeli do cíle. Tato etapa bya stejná jako ta včerejší, 60 km, jela jsem jí 9 hod 14 minut, průměr 6,49. Celkový pocit z celé tratě byl- pohoda a jistota že to psi dojedou.
____________________________________________________________________________________

28.1:pátek, den odjezdu na bivak
Musela jsem si jinak zbalit saně, dodala jsem si tam 5 ruzných karimatek, minule byl mezi psy velký zájem o karimatky, teplejší oblečení jako náhradní, konzervy ke krmení, termosku s čajem. stan.
Do sjezdovky se tento den šlo psům lépe, i když byly saně těžší. O kolik jsem vědět nechtěla, radši...

Trasa vedla skoro stejně jako včera, jen s tím rozdílem, že na kontrole za Pěticestím, tuším v Lujzině údolí jsme místo dolů jeli nahoru k Rampušákovi a pak tou samou cestou do Z8hoří. Limit byl do 17.00 hod na kontrole u odbočky na bivak. Kdo tam nebyl do té doby, nemohl už jet znova na Pěticestí, ale musel rovnou na bivak. Ale jak jsem se ptala, stihli to všichni kdo to chtěli stihnout, řikala jsem si, jak to budou stíhat ti co startovali mezi posledníma. Ale i já jsem tam měla rezervu 1 hodinu. Teprve potom jsem stavěla na převlíkání do teplejšího, vyndání Esiny z vaku po sjezdu a napájení psů. Mezitím mě dojelo plno závodníků, některé jsem dokonce i znovu předjela.

Když se setmělo, dost se ochladilo a psi zrychllili. Na pár menších sjedzech jsem si koukala, že jsme nemuseli stát na vykusování a tak i ten poslední sjezd běžela Eska po svých. úplně jsem nechěla, aby jsme dojeli do Záhoří, protože jsem věděla, že zítra už jen 35km a bude konec. Jezdila bych tam třeba celou noc, jaká to byla paráda, psi šlapali jak metronom, pravda, sice s trochu pomalým taktem, ale o to uklidnující.


Připadalo mi, že jedem rychleji než včera, ale výsledný čas nebyl o moc lepší, jediné co mě k tomu včemu napadá je. Nonstopácké tempo, hlavně se nevysilovat, capkat s co nejmenší námahou. Erdelovi jsme dnes nepotkali, tak nebylo s kým povídat.
Tato etapa byla dlouhá 56 km a jela jsem jí  8 hodin 9 minut


Na bivaku byla k mání palice, takže se mi letos povedlo postavit stan, aniž by do něj nalezli nevypřažení psi. Dala jsem jim tam všechny karimatky, zavřela je do stanu a šla jsem pro vodu. Už jsem si nepamatovala který dům  to byl, ale šla jsem tím směrem a v opatrně vnikla do nejbližší ubytovny. Jako první jsem potkala pánské sprchy, natočila psům teplou vodu a zase se po anglicku vytratila. Otevřenými dveřmi do jídelny bylo vidět jen řadu dětských nožiček, jak sedí u večeře.
Napájení a krmení mělo úspěch, držela jsem se Maruščiny rady, abych ani nezkoušela ty moje domácí blafy a dávala psům pouze ty konzervy. ( Tedˇkdyž tohle píšu je 10.2. a psi se na ty vařené mleté kůže v rozsolu vrhají stylem--jé to je dobrý, proč jsi nám to tenkrát nedala?)


Potom jsem si došla na guláš, chtěla jsem se trochu zdržet a užít si společnost, ale najednou jsem cítila, jako bych tím pobytem v místnosti a v teple zrazovala psy, kteří pro mou zábavu tak vytrvale pracovali, tak jsem si vzala guláš ven a v 21.00 už jsem ležela ve 3 zimních bundách, 4 kalthotách v jednom letním spacáku. Začala mi být zima, ale když se ke mě přitiskl Johan z jedné strany, Esina si mi lehla na nohy, Dašena z druhé strany, dokázala jsem i usnout. Někdy v noci mě probraly hlasy lidí jak mluvily- Položte ho sem, jo, tady do spacáku, stan nemá, ale spacák má dobrej, no bude mu zima, ale nezmrzne. Ráno koukám, Haskyschule v kocovině, ale jinak OK. Já jsem si na ráno ani nedávala budíka, věděla jsem že mě mrazíci nenechají. Taky že ne, okolo sedmé už jsem zase šla směr ubytovna pro vodu.Ještě jsem si ve srubu dala kafe a kousek čokolády, vzala jsem si konzervu co jsem tam měla aby mi v noci nezmrzla. Když jsem přišla ke psům, koukám že uvázaných psů mám nějak málo. Karabinka podkovička se Dašeně vyvlíkla a Dašena se odebrala do stanu. Psi co byli blíže ke stanu si přitáhli spacák a karimatky a uvelebili se na nich.

Musela jsem  všechny psi vyhodit, stan zbořit a zabalit se. Vypadalo to nádherný den. Taky že byl. Škoda jen že poslední.

Vyjela jsem do vycházejícího slunce a bezmračné oblohy. To v kombinaci s horama byla taková paráda, že se to vypsat nedá. Tratˇ byla umrzlá, stoupání příjemné. Nahoře to bylo ještě nádhernější jestli to teda bylo vůbec možné. Tentokrát jsem nikde nestavěla, vpíjela jsem do sebe ty nádherné okamžiky, psi dokonce trochu přidali, Esina si nesedala, jak bylo umrznuto tak se jí to na pacičky nelepilo.

No ale všechno jednou zkončí a tak k mé velké lítosti 35 kiláčků uteklo jako nic, poslední sjezd od Matouše, Esinka naznačuje, pacičky, pacičky tak brzdím a co to? Já mám z poloviny utrženou brzdu. Následek kontaktu s kamenem v korytu k Záhoří. Brzda ale trochu brzdila a za chvíli už jsme byli v cíli.

Tuto etapu 37 km jsem jela 3 hod 30 minut s průměrem 10,4 km

Oproti minulému roku jsem tedˇ nebyla vůbec unavená, byla jsem příjemně naladěná po vydařeném výletu a zároven mi bylo moc líto, že už to skončilo. Poučena z minula jsem věděla že teplá voda ve sprše za chvíli dojde, a tak jsem po uklizení psů do přívěsu šla do sprchy. První chlap v dámské sprše- němec mě trochu vyděsil ale dalšího s jeho slovy-- kalt vasr už jsem ignorovala. Pak jsem si došla na jídlo, pak následovalo vyhlášení, byla jsem přeposlední.

Večer jsme poseděli za doprovodu pěkné kapely a po půlnoci jsem šla spát. Ráno jsme dobalili zbytek věcí, Maruš měla vyndanou baterku, takže auto chytlo v pohodě. A protože Maruš dostala na Kristýně pořádnou rýmu, a smrkajíc pouštěla volant vyměnili jsme se a za pět hodin jízdy jsme štastně dorazili domů.
______________________________________________________________________

Během závodu jsem viděla jedny boty, co stály 4 000,-, vysoké pod kolena, koukala jsem na ně, i zkusit jsem si je mohla. Hm, jednou až budu mít dost peněz si takové boty taky koupím říkala jsem si. Jaké bylo ale moje překvapení, když jsem po první etapě ty boty prohlížela znovu. Byly celé vlhké, a neměly ani vyndavací vložku. Prý se namočily v těch potokách přez které se jelo. No budiž. Ale ty boty za celou dobu závodu neuschly, a byly čím dál tím mokřejší. Byly pryžové, trochu vystlané, prý do -30.
Když jsem na ně koukala po bivaku, byly už úplně promočené i ve vyšších místech na lýtkách, no jak tam se dostala voda nevím. To spíš vypadá na neprodyšné boty a mokro se tam udělá jak ta bota nedýchá. Ty boty byly pořízené z jednoho e-shopu pro mushery.
Zlatý moje botky z Hudysportu. V kombinaci s vlněnýma ponožkama z našeho obchodu www.babysatky.cz mi bylo příjemné teplo.
______________________________________________________________________

Na závěr bych chtěla poděkovat všem, kdo mi tento  bezva výlet umožnili. Marušce Kolmanů za dopravu a pomoc během pobytu, Mému manželovi za údržbu mého vozovéhu parku a že byl schopen týden fungovat jakožto slaměný vdovec a postaral se o děti, Janě Stráské za funkci ,,žlutého anděla'' a mému zaměstanaveteli  J. Kubanové - firmě  www. babysatky.cz  za bezproblémové poskytnutí volna.

Podle počasí to totiž vypadá, že to byl první a poslední závod, Kanada a Nonstop nám uplavali s oblevou.
PS: Dnes večer (11.2.) ,,na prašan!''
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Káťa Kuraková Káťa Kuraková | 10. února 2011 v 19:55 | Reagovat

Šári a jak dál, ty už píšeš únor a tady nemáš konec :)! K.

2 Káťa Kuraková Káťa Kuraková | 11. února 2011 v 14:27 | Reagovat

Šárko díky, zajímavé čtení! Škoda, že už je po sněhu... K.

3 Frantisek Frantisek | E-mail | Web | 15. listopadu 2011 v 16:56 | Reagovat

Pravdu díš....:-)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama