Jak trávíme soboty

14. května 2011 v 21:11 | Šárka
Poslední dvě soboty jsme strávili velice pěkně. Tu minulou jsem jela s dětma na cyklovýlet. Teda děti jely na kole, já jsem jela se psy na čtyřkolce. Dojela jsem autem do vesničky Bor, kde jsem měla domluveno se Zdenkem G. co má alaskány, že mi pomůže sundat káru a večer naložit. Čekali nás krásné asfaltové cesty s napadaným jehličím uprostřed a pěkné pískové cesty. Ješte před odjezdem jsem i Davidovi koupila gelový potah na sedlo jak má Iveta a mohli jsme vyrazit. Jeli jsme po modré značce, pak jsme odbočili na žlutou a v Majdeleně nás čekal přejezd E 55. Tušila jsem že okolo pojedou další cyklisté co mi ukážou zda můžu přejet. Davida jsem si i s kolem naložila na káru a stačilo jedno mávtuní že můžeme a šup, bylo to. Iveta měla na kole Dašenu na navíjecím vodítku, ale ty dvě jsou rozumnější než David. Než jsme dojeli do hospody na Koskách, zjistila jsem že mám bouli na zadním kole čtyřkolky. No to je super, já sama s dětma, 16 km od auta, manžel na melouchu. Zavolala jsem mu to tedy, jaký mi doporučuje postup. Teprv když mi radil atˇ jedu pomalu, tak 30-40, došlomi že každý mluvíme o jiném kole. On myslel na autě. Poradil mi ho upustit a opravdu to pomohlo a boule zalezla.

V hospodě bylo fajn, byl tam totiž dětský koutek daleko od venkovních stolků a nebylotam vidět ani slyšet. Pak jsme se vydali na zpáteční přejezd hlavní silnice, zase jsem si řekla o pomoc projíždějící cyklisty. Jeli jsme k cepské pískově II. David už byl občas unavený, tak jsem si ho dala na navíjecí vodítko. Když si odpočal, tak se sám odepnul. V pískovně se vykoupali jak děti tak psi, hodinu jsme tam pobyli a v půl osmé jsme dorazili do Boru.Celkem 34 km.

Naložit káru, kola a hurá domů. Jenže doma na nás už čekal Jirka, kdepak jsme tak dlouho, že jdeme na lampionový průvod a ohnostroj. Tak jsme se otočili na podpatku, popadli lampiony a šli jsme na pruvod. Domu jsme přišli před desátou večer. Ten večer děti při ukládání nekladly sebemenší odpor.
_____________________________________________________________________________________________

Tuto sobotu, 14.5. jsme jeli na výlet na Kohout. Do Záluží jsme dojeli autem, pak jsme šli krásnýma loukama, okolo místa zvaného ,,Dvořák v hoře,, trochu jsme hledali nové cesty.V jednu chvíli jsme se dohodli, že Jirka si dá s dětma pauzu a já pujdu na průzkum. Málem jsem potom netrefila zpátky. Musela jsem sedopískat, protože mobil jsem měla u nich. Jirkovi zas vadilo, že jsem odešla s brašnama s věškerým proviantem. Potom jsme došli na zelenou značku a za chvili jsme byli na vrcholu Kohouta. Tam jsme si opekli buřty a protože tam nebyla voda, nesli psi v batůžkách plno vody, jak pro svoje pití a naše, tak na zalití ohně. Povedlo se a pak jsme slanovali cestou necestou dolů. Drobet jsme se v té džungli motali, pak jsme se nas našli. Procházeli jsme zapadlá místa, kde jsem jezdívala se tříkolkou se starou trojkou,objevili jsme v lese zřícenou kapličku a rozpadlý statek. Trochu mě uváděl v zoufalství Jirkův ne- orientační smysl. Tak jsem musela použít zaklínadlo jménem ,, Tady jsem jela se psama,, a pomohlo to. Pak jsem se na Jirkovo přání zastavili na těžišti vlavínů, kde jsem šilela, když jsem viděla Davida,jak ho Jirka pouší z ruky a nechává hopsat mezi několik metrů hlubokýma jámama s vodou s podkopanýma stěnama. Andělé strážní měli pohotovost, dobrý.
K autu jsme přišli v 18.00, za sebou 14 km. David roste a sílí, ani jednou neříkal že už nemůže. Dokonce ani v autě neusnul. Jen Iveta říkala--já vím že se tu motáme furt dokolečka. ( divila jsem se, že to poznala, moc jsme se nevraceli)
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Káťa Kuraková Káťa Kuraková | 23. května 2011 v 19:35 | Reagovat

Šárko, pěkný víkendy, děcka na ně budou rádi vzpomínat :).

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama