Jednooký vlk 2011

26. května 2011 v 15:00 | Šárka

Jednooký vlk 2011 se šel jako minulý rok z kempu Velké Dářko. Je to vlastně jeden ze dvou treku, co není zas až tak hrozně daleko autem. Minuly trek byl velice lehký, i já jsem ho šla na jeden bivak a došla jsem v sobotu ještě za světla.
Ted' mělo být všechno jinak. Už 105 km v propozicích dávalo tušit, že se trošku projdeme. Ale co, minule to nebylo skoro vůbec po kopcích, tak to zvladnem levou zadní, říkala jsem si.

Po volných startech od 7.00 hod jsme začali za Škrdlovicema stoupat a klesat a stoupat a klesat a takto pořad dokola. Poznala jsem místa, kde jsme šli i minule, ale jen pár metrů. pak jsme zas lezli k nějakým Dráteničkám. Mapa slibovala dostatek hospod na občerstvení. Na 15 km byly v mapě 3, z toho 2 zavřené a jedna v obležení vřískajících dětí. Té jsem se vyhnula a jak jsem podle fotek pak zjistila, byly tam ovce a kozy navolno, takže bych tam stejně nemohla zůstat. Místo toho jsme opět lezli někaj do kopce, pak z kopce a ve Sněžné neměla hospoda ještě otevříno, takže zas šlapem dál. U jednoho potůčku ve stínu dávám větší pauzu. sundala jsem psům brašny a šla jsem se vykoupat do potoka. Jak tak sedím, vidím nahoře na stráni jak jdou trekaři úplně blbě. Pískala jsem na ně, jedni slyšeli a vrátili se, jiní šli dál.

Po pauze se šlo opět do příšerného kopce, obloha se zatahuje a hřmí. Jsem zplavená jak myš, na tom kopci dávám poprvé psům pít z vlastních zásob, dotedˇ stačili potůčky. A zase, nahoru, dolů, po krásných loukách, okolo pomníčku partyzánky. Vůbec to není ten minuly vlídný Jednooký, po mírnych kopeckách v smrkovém lese.

Stylem skopce-dokopce jsem nakonec dolezla po sedmé hodině večerní do Dalečnína, kde jsem věděla, že bude hospoda s jídlem, byli jsme tu v březnu na čundru. Jenže vařila ta menší a víc nobl hospoda, takže jsem musela nechat psy venku. Ale vůbec jim to nevadilo, napili se a sekli sebou a spali. V hospodě bylo veselo. Úpící trekaři, při představě že nejsme ani v polovině a hospodská co se bojí psů. Dala jsem si masovou topinku a asi za hodinu jsem vyrazila. začalo se stmívat, všichni mají v plánu jít ještě asi 10 km. Já ne, mě by to zničilo. Jenže dost dlouho jsem nemohla najít vhodné místo a než jsem ho našla, bylo to až za Unčínem, byla tma jak v pytli a asi 47 km. Zabivakovala jsem vedle ,,doprovodneho vozidla,, vraku nejakeho auta. Testovala jsem novy spacak, 950g vážící. Zima mi nebyla, jako tradičně mě v noci předšli úplně všichni.

Ráno jsem vylezla po půl šesté, za 40 minut jsem měla zbalený všechen můj cirkus a hajdy do Jimramova. Koupila jsem si tam snidani a psům rohliky, šla jsem opravdu nalehko a krmeni jsem měla jen na jeden den. Na pupmě jsem si koupila horkou kávu a zminovat se o tom, že se opět začalo stoupat a klesat by bylo asi otravné. Jedno stoupná bylo fakt už dost trapné, takovej krpál a pod kopcem nějaký pitomý kameny, musim tam vyzvedávat jednoho psa za druhym. Teda ted Žižka ale je!! Nevynechá jedinej kopec v okoli. Po jednom zvlášt' vydařeném klesání v jedné vesnici vidím trekaře s velkým bílym psem, zvaného Prcek, anžto má zavolaný odvoz, pes si lehá a nechce jit dál. No to my už taky skoro nechcem. Psi začínají mít ocasy dole- No ale když jsme přicházeli k tomu autu, prž měli všichni ocasy hore a tvářili se vesele.
Když míjíme malou říčku, posílám psy do vody a oni v ní stojí. rochní se a chladí se. Jsem tam tak dlouho, dokud poslední ped nevyskočil sám na břeh.
Opět do kopce. Dlouho. Lezeme přes hřeben, pak zas dolů. Aspon že je v tom údolí zas potok. Otevřelo se mi nádherné údolíčko. V dáli vidím dvě tečky, jak se táhnou do kopce. Minula jsem jednu hodpodu. byla asi 400 m z tratě a přišlo mi to moc daleko. Takže ještě asi 2 km do Pusté Rybné, tam se vaří dobře a jistě, byli jsme tam minule. Z hopspdy právě odchází trojice trekařů.
Nenechám se tím rozhodit a dávám si smažený květák, polévku a kafe se šlehačkou. Hřmí a blíží se bouřka. Je horko jako včera. Potom se stoupá na Rybenské perničky. Tam jsme byli minule taky. Je okolo páté odpoledne. Bouřka nás nakonec minula a při sestupu za Čtyř palic vzpomínám, že tady jsem minulý rok vymyslela, jakým stylem chodit s trekovýma hůlkama a tolika psama a od té doby ani trek bez hůlek. Konečně jsem dolezla do Křižánek. Tak tady v okolí jsem coby 18 letá byla na indiánských hrách. Když jdu okolo hospody, překvapilo mě, že tu sedí 5 trekařů. Sedám taky, hlad nemám a tak si dávám pohár a limču. Čas příjmně plyne a kilometry stojí. Ostatní mají v plánu dnes dojít. Já váhám. Za Křižánkama je rybník, u kterého bych se mohla umýt a zabivakovat.

Odcházíme společně v osm večer. Jenže za vesnicí vídím, jak z auta vystupuje mládež, míří k rybníku a sebou ma spacaky, rmagnetofony a bedny s pivem a jinym pitim a přechází mě chutˇ tam s nimi být v blízkosti. Držím tempo s ostatními, cítím že se mi začíná dělat puchýř. Když jsme došli na kopec zvany Devět skal, minuli jsme přístřešek a tak jsem se rozhodla, že se pokusím i nadále držet tempo s nima a dojít taky dnes. Zcela nespotrovně jsem hledání správně trasy při chbějících značkách nechala na Gwen a Lence, spiše na jejich gps. Taky jsme šli okolo domku, kde jsem v těch 18 letech spala na půdě u Pínů, podle cesty bylo vidět, že je domek nepoužívaný, ale nezdál se mi v dezolátním stavu. Zde jsem poprvé viděla severké psy- malamuty- na živo.

Na sentimet a vzpomínání na studentské lásky není čas, v Cikháji není značka. Po delším bloudění a úprkem za osobama s gps jsme našli modrou. Jupíí. A od té doby to bylo už jen kousek na červenou k místu, co už jsme včera šli ze začátku. Došla jsem dvě minuty před půlnocí.

Trek se mi moc líbil, bylo to fajn, děkuji pořadatelům a všem fajn lidem, co jsem potkala

Měla jsem opravdu jen ten jeden puchýř, ale skoro nebolel a v chůzi nevadil a kdybych zabivakovala , neměla bych žádný.
Uvědomila jsem si, že když mám na zádech 5.5 kg při čemž skoro dvě kila z toho je batoh, je skoro zbytečné ten batoh tahat. Boty už mám vyšlaplé, stačí mi tedy jedny boty a sandály, musím nějak vyřešit spacák a karimatku pro psy do stanu( už mám typ, upravím si spacák tak, aby šel rozpůlit na dvě části a pak se psům do brašen vejde) a příště půljdu jen s ledvinkou, pořídím si trochu větší. Nebo si někde v totálním výprodeji pořídím dva tenke spacáky a dám si je na spaní do sebe.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama