Červenec 2011

Červenec 2011

26. července 2011 v 14:43 | Šárka
Začátkem července jsme se vydali na náš úplně první vandr s dětma.
Rozbité koleno se hojilo pomalu, víkend před tím celý propršel, takže ideální podmínky k akci.

Kousek za Dolní Dvořiště nás dovezl náš známý a my jsme se s obavami ohlíželi na černá mračna a vyrazili směr Trojany, kde jsme pátrali po zbytcích koněspřežky. Pátrání bylo úspěšné a tak jsme se přesunuli blíže k Malši. Probíjeli jsme se terénem, děti si nesli každý svůj batoh, Ivetka si vedla Dašenu. Za velice častých pauz jsme se plazili dál. Když už bylo jasné, že se dále nedá jít podél břehu a musíme najít nějakou cestu, všiml si Jirka, že ztratil mobil. Takže já jsem s dětma zůstala na jednom paloučku a Jirka se ho šel pokusit najít. Jelikož já jsem neměla kredit, nemohl si ani zavolat a tak jsme museli požádat smskou, aby nám známí kredit poslali. Ani po té se telefon nenašel, tak jsme ho dali zablokovat a šli dál. Minuli jsme smutně proslulá Nažidla , Skoronice a dali jsme pauzu na Louzku ( zřícenica) . Tam byli nějací skautíci, řikali že budou taky spát na Jižní řece, osadě pod Louzkem na břehu Malše. Ale dobrých lidí se ,, vela zmestí,, a tak jsme tábořili společně. Pojedli jsme, pokecali a po půlnoci šli spát. Jirka spal s dětma ve svém stanu, já se psama v druhém. Tento den jsme ušli asi 8 km.

V noci pršelo. Ráno taky. Rozhodli jsme se to ignorovat a okolo poledne vyrazili dál. Okolí Malše je nádherné. Opět jsme dělali časté pauzy, naše cestovní rychlost byla tragická. Střídavě pršelo víc, mín.. Velice se nám osvědčily klobouky. Okolo čtvrté hod odpolední jsme dorazili do Kaplice. zaítm 7 km. Děti mají slíbený zmrzlinový pohár a oběd. Tentokrát jsem si jista, že budou v restauraci ticho jako myšky, holt únavička..Jenže hospoda neměla venkovní posezení, bylo po dešti a nebylo kam uvázat psy.

Šla jsem tedy do hospody vyjednávat, jestli se tam může s pejskem. Prý ano. A i když není jeden? Jo i se dvěma sem chodí. No a určitě nemáte víc jak 4 psy, nejste přece blázen nebo mašer. Ne, 4 psy opravdu nemám, říkám a jdu pro ně. Čekají i Jirkou a dětma venku tak říkám můžeme, pojdte. Hospodský jen koukal , ale nouze o zákazníky je asi veliká, tak jsme se usadili, psům jsem sudnala brašny a po chvíli mi došlo že nikde nevidím Pesička. Sháním se po něm, ale nikde ho nevidím. Vyběhla jsem na ulici a nádechem zoufalství volám Pesi!! Když za mnou z hospody přijde Iveta, že Pesíček byl zavalen batohama a proto se nemohl ukázat kde je. Když jsme odchazeli, říká hospodský ..a přidte zas...

Prošli jsme Kaplicí a nálada na palubě vlivem teplého jídla a vykukujícího sluníčka byla výborná. Jirka chtěl spát hned za Kaplicí, já jsem je ale hnala dál, pod záminkou že nemáme pitnou vodu a musíme přijít ke sluji pod Bídou.

Spali jsme naproti místu po trempsku zvaném Oregon. Když je večer možnost se umýt, je to paráda. Ani mi nepřišla voda v řece tak studená.

Druhý den bylo tepleji, až moc. Šli jsme okolo skály, kde byly natažené řetezy, jaký tam byl veliký sklon a málo místa. Proto jsme psy pustila. Ti se stejně šli napít do řeky a neměli tendence utéct. Doplazili jsme se k Pořešínu. Pauza!! Volají děti. Děcka šli s Jirkou na zříceninu, já jsem si mezitím vyndala stehy z kolena. Byl to 10 den od sešití. Začalo se zatahovat a hřmít a bylo vidět jak se blíží stěna s deštěm. Asi po hodině jsme se vydali dál, k místu zvaném Jižní střela. Je to malý sroubek vysoko nad skalama nad Malší, kde budeme spát. Takže tento den jsme ušli sotva 6 km. Chystala jsem se udělat rýži s konzervou, ale koukám že mi do rýže vytekla Betadina. Pokoušela jsem se to vypláchnout a rýži potichu uvařila. Bylo to cítit a rodina to odmítla jíst. Psům to šmakovalo a Jirka začal vařit gulášovku s pytlíku vylepšenou bramborama. Tato polevka se ukázala jako jedno z nejchutnejších a rychlých jídel. Začaly nám docházet potraviny. Snědli jsme bochnik a půl chleba, všechny paštiky , jen ta rýže s Betadinou byla k mání.

Jižní střela jako tábořiště se moc neosvědčilo, Jirka spal s dětma ve srubu a v noci David svým vrtěním rozpohyboval mraveniště. Také tam nebyla voda, takže jsme museli pro vodu chodit k jedné chatě, kde nám dovolili si natočit vodu z kohoutku.

Další den jsme šli jen pár km na Zlatou lebku. Cestou jsme se stavili na místě Vzdušný zámek a dorazili jsme na Lebku. Tady byl bezva přistup k řece a děti naskákaly do vody. Potom přišel jeden z osadníků a domluvili jsme se , že tu můžeme spát. dokonce když viděli že už máme jídlo na příděl a já skoro nejím ( tvrdíc, já jsem ochutnávala, už nemám hlad) dostali jsme bochník chleba a kolínka a bylo to fajn. Když nad zátokou zašlo slunce už byla zima na koupání, šli jsme se ještě trochu projit. Hledali jsme kemp jmenem Vichřice, osadníci řikali že je na druhé straně řeky po proudu dolu. Vzali jsme sebou lahve do psich brašen, u chat děcka a Jirka přejeli na druhý břeh lanovkou, já jsem se psy brodila a šli jsme asi 2 km po proudu. Už začalo být dosst hodin a tak jmem dala s dětma pauzu a Jirka se šel podívat kousek dál. Říkal že tam byly zajímavé skály a chodníček s řetezem, dávno nepoužívaný. No aspon máme typ na příští výlet. Nabrali jsme vodu a vrátili se na Lebku. Taky už byli další dva osadníci. Uvařila jsem psům betadinovou rýží, zamíchala do toho sádlo a byla nakrmíno.

Další den, poslední, ráno pršelo a tak jsme se v pohodě nasnídali, pokecali ještě s osadníkama a domluvili si přistavení škodovky do Kaplice nádraží na půl pátou. Z Lebky jsme vyšli okolo poledne, šli jsme přes Výhen a Kaplici na nádraží jsme si dali oběd.

Celá akce se nám moc líbila, určitě máme co zlepšovat ve vybavení. Víděla jsem že až tak dítě od 5 let se chová tak, že se můžeme jít najíst do hospody co má venkovní sezení těsně u silnice a my nemusime být ve střehu aby nešlo do silnice. To samé u řeky. Že stačí řict jdu se umýt a zmizím z dohledu děti nejančí že zůstaly samy, když byl Jirka třeba na dřevu na ohen.

V srpnu máme v plánu jet na Křnici na 5 dní. Tak se těším, byla jsem tam jednou před 12 lety